"Blbá nálada, Inc."
Projděte si diskuse na zpravodajských serverech, pročtěte si Respekt a koukněte na zprávy. To je obrázek, co? "Policie nefunguje! Státní zastupitelství nefungují! Pod povrchem bublá nenávist, která každým dnem může vybuchnout ozbrojeným násilím, elita vyhazuje peníze, vydřené z obyčejných lidí, oknem..."
A já se rozhlédl a hledal jsem příznaky nefunkční země: Lidi umíraj na ulicích, v parku vás přepadnou ozbrojený zfetovaný gangy, v televizi jede od rána do večere diktátorská propaganda, sexuální menšiny pomalu nevystrčej nos z baráku a ženy nesměj udělat krok bez souhlasu manžela. Navíc musíte uplatit na každém úřadu, ani na poště vám nepošlou balík bez všimného. Policajti přitom jen choděj od domu k domu a vybíraj výpalné od lidí, co se nemůžou bránit. Přes tři čtvrtiny domácností odebírají načerno proud, protože nemají na příšerně drahou elektřinu. Šíří se svrab a žloutenka, protože se v té drahé vodě nikdo nekoupe. Ve třetině státu zuří otevřená občanská válka a ozbrojené konflikty neberou konce. V Ostravě se hromadně znásilňuje a v Pardubicích kvete kšeft s nelegálními potraty. Ze zbytku republiky jezděj ženský kvůli potratům do Polska! Je to tu prostě strašné!
Jsem dalek toho, abych si myslel, nebo snad tvrdil, že je v republice všechno v pořádku, dobré či snad dokonce ideální. Není. Ale rozhodně to není zralé na hlášky podobného kalibru, jaký předvádějí doomsayeři. "Nefunkční policie"? "Nefunkční zastupitelství"? Ach můj bože! Přestaňte číst noviny a čumět na televizi a dojděte si na policii nebo na to státní zastupitelství něco vyřešit (ale doomsayera ani to nepřesvědčí).
Moje babička byla v Praze na Hlavním nádraží naposledy v roce 1975. Pak už ho viděla jen v televizi a četla o něm v novinách. Je tedy pochopitelné, že v roce 1995 jí bylo naprosto jasné, že Hlavní nádraží je v rozkladu, v parku probíhá nekonečná válka ozbrojených gangů, v níž je každý cestující okraden, zbit, znásilněn a usmrcen (ne nutně v tomto pořadí). Když jsem jí říkal, že z toho nádraží, které ona vidí jen v reportážích v televizi, denně jezdím a nic takového se tam masově neděje, jen kroutila hlavou a říkala: "A proč by to teda v televizi říkali?"
No protože v televizi nemůžou říct: "Projelo tu za poslední týden sto tisíc lidí a tři byli okradeni", to není dramatické, tedy pro televizi vhodné. Dramatické je "tři byli okradeni", babi!
---
To, že se objeví zkorumpovaný soudce, prokurátor, policajt, to je v demokratickém státě běžné. A je to dobře. To neznamená, že jsme nefunkční stát. Nefunkční stát by měl zkorumpovanou naprostou většinu aparátu a prstem by nehnul.
Jo aha, vy si myslíte, že to tak u nás opravdu je? Vstaňte od monitoru, televize a novin a vyjděte si do světa. Nemusí to být zrovna do Libérie či Zimbabwe, abyste viděli, co "nefunkční stát" znamená doopravdy. Podívejte se okolo sebe, a přestaňte všechny a všechno považovat za apriori zkažené, prohnilé a nefunkční. Přestaňte poslouchat jen hrůzostrašné historky o tom, jak někde někomu někdo nevyhověl - to není princip, to jsou ojedinělosti. Mohu vám posloužit historkou o tom, jaký boj jsem sváděl s matrikou v Budějcích, ale jsem dalek psát někam výkřiky "Matriky nefungují!"
Máme se totiž dobře. Já vím, že tomu doomsayeři nevěří, že je pro jejich "mindset" pohodlnější a přirozenější předpokládat, že země je jen pár kroků před kolapsem, ale je to tak. V žebříčku kvality života se pohybujeme okolo 30. místa ze všech zemí na světě. Viz třeba zde - třicátí ze 194 zemí. (Já vím, jsou zfalšované, zmanipulované, jen pitomec tomu může věřit, protože nechce vidět, že policie nefunguje, státní zastupitelství nefungují... Bla bla bla.)
Ano, všechno to, co jsem psal v prvním odstavci, se v ČR za posledních 20 let alespoň jednomu člověku stalo. A nejen v ČR, ale kdekoli po světě, i v těch "vyspělých západních zemích", protože - myslete si co chcete, ale ČR je v globáním měřítku vyspělá západní země. Jasně, má svoje problémy, má svoje neduhy, většinou dané špatnou politickou a společenskou kulturou. Ale není to stát v rozkladu, je to standardní demokracie se všemi standardními demokratickými neduhy.
A opět připomenu: Jaký lid, taková demokracie.
----
Plus ještě jeden vzkaz bych tu měl. Doomsayeři rádi hovoří o tom, jak jsou u nás lidé chudí. Jako by polovina národa neměla co jíst a kde spát. Při bližším zkoumání zjistíte, že ti "chudí" mají televizi, auto, byt, jídlo, mobilní telefony... to je chudoba jak noha, poslyšte, dvě třetiny světa by rády byly takhle chudé!
Naše "chudé vrstvy" nejsou chudé nedostatkem. Nehladoví, nežízní, nemusí přemýšlet, jestli koupí dítěti knihu nebo sobě chléb. Jezdí v autě na nákup a tlačí před sebou košíky přetékající zbožím a večer u televize nadává zprávám. Chudý, co se rozčiluje nad tím, jak málo peněz má, do mobilního telefonu ("ču**u, to je jen levná Nokie za korunu k tarifu!"), není opravdu bědný. Je jen zpovykaný.
Chudoba u nás totiž není, až na výjimky, absolutní, ale relativní. Lidi neštve, že mají tak málo, aby si museli odepřít základní potřeby; jsou frustrování z toho, že si musí odepřít to, co si soused odpírat nemusí. Jsou chudí v porovnání s jinými; sami necítí bezprostřední nedostatek základních potřeb, ale cítí nedostatek luxusu. Jak píše Fulghum: "Nepálí je problém, ale nepohodlí". A právě to srovnání: "On má a já ne, a přitom bych mít mohl, však nejsem o nic horší než on!" je hybným motorem frustrací, společenské nenávisti, nesmyslných dluhů a socialistických revolucí. Oni jsou s výsledkem socialistických revolucí pak spokojení - sami sice nemají víc, ale zabráním majetku bohatým náhle relativně zbohatnou. Bez práce mají najednou pocit, že "se mají líp".
Protože "mít se líp" je pohříchu subjektivní pocit, který vychází ze srovnávání s ostatními. A čím víc je mezi námi úspěšných, tím víc srovnávání s nimi běžný lid bolí.
PS: Víte, která skupina je v absolutním srovnání v ČR chudá? Ne, rozčilení odboráři to opravdu nejsou...
