Choré zvíře
Máme doma maroda, rekonvalescenta po operaci. A protože má mnoho známých, tak zde je, pro všechny najednou, souhrnný report.
Naše sedmiletá dobrmanka Bany (dále jen pesa, zvíře atd.) je milé, kamarádské, důvěřivé, optimistické, veselé, ale hlavně hyperaktivní zvíře, které neustále něco vymýšlí, podniká nebo utíká za nějakými psími záležitostmi. Takže nás loni v zimě nemile zaskočilo, že se pes po návratu z venčení, kde běhal jak magor, nažral, napil, usnul - a už se nemohl zvednout. Zvíře kňučelo, remcalo, když se postavilo, tak pajdalo... Trpěli jsme neméně: Člověk chápe, že ho něco bolí, ale zvíře ne. Člověku vysvětlíte, že má míň běhat a že si musí nohu natáhnout, psovi ne. Takže jsme zašli za doktorem.
Diagnóza: Artróza. Terapie: Chondroprotektiva.
Nasadili jsme chondroprotektiva a analgetika, a po třech měsících se zdálo, že se situace zlepšila, že pes nekulhá, chodí i běhá dobře, a že tedy můžeme říci opatrné hurá...
Přišla zima a pes začal trpět (a my s ním). Najednou se nedokázal zvednout, ječel (jednak bolestí, jednak zklamáním z toho, že nemůže běžet kam se mu zlíbí a kdy se mu zlíbí) a vůbec to bylo celé nepříjemné. Tentokrát jsme se rozhodli, že chceme vědět oč jde, a vzali psa na rentgen.
Doktor při úvodním vyšetření diagnostikoval artrózu pravého kolene a jako příčinu určil dříve prasklý zkřížený vaz. Rentgenoval kyčle, koleno i páteř (měli jsme ještě podezření na nervové příčiny, protože pes chodil nahrbený a ječel, když se na něj sáhlo). Páteř byla v pořádku, kyčel taky, dysplazie 0, jen ta artróza...
Domlouvali jsme se, že necháme pese koleno operovat. S artrózou přenáší váhu na druhou nohu a ničí si tak i druhé koleno. Přemýšleli jsme, jak se zachovat - pes (vzhledem ke své povaze) bude nešťastný, když by nemohl chodit (natož běhat), psychicky bude trpět, nemluvě o bolesti fyzické, a my s ním... Když ji necháme koleno odoperovat klasickým způsobem, bude pomalu chodit, po louce už si nezaběhá, navíc po operaci nebude tři týdny chodit... No, Sofiina volba hadr.
Naštěstí pak manželka někde objevila článek o nové operativní metodě léčby kyčelní dysplazie pomocí denervace kloubu - tedy postupu, kdy jsou přerušeny nervy, které vedou z kloubu bolest, takže zvíře kloub nebolí, nemá tedy tendenci přetěžovat ten druhý, a hlavně může dál aktivně fungovat. Prvním pracovištěm, kde se denervace v ČR dělá, je Medipet Zlín, a jejím průkopníkem v ČR je MVDr. Jiří Jahoda. Takže jsme napsali dr. Jahodovi, popsali psí příznaky a zeptali se, zda by šlo podobně ošetřit i koleno. MVDr. Jahoda nám odepsal hezkým mailem, kde popsal operaci artrózy kolene, vysvětlil nám, jak by celý zákrok probíhal, co by se při něm a po něm dělo, a popsal i pooperační stav.
Rozhodovali jsme se několik dnů a pak jsme se dohodli, že tedy ano. Termín jsme stanovili na "příští pátek" - tedy dnes už minulý pátek. MVDr. Jahoda chtěl začít operovat ve dvě, takže pesa od čtvrtka nejedla a v pátek v sedm ráno jsme vyrazili na cestu.
---
MVDr. Jahoda na nás zapůsobil naprosto úžasně - lehce prošedivělý sympatický cca čtyřicátník s příjemným vystupováním. I pese se líbil. Pak trochu míň, když chtěl, aby se postavila na vyšetřovací stůl, ale snesla to. Doktor hýbal packou, artrózu potvrdil, podle snímků tipoval taky přetržený vaz, a začal psa uspávat. Po zkušenostech od ostatních veterinářů jsem doktora varoval, že pesa si nenechá šáhnout na packu (při rentgenování byla pod vlivem neuroleptik, a přesto škubala packou tak, že doktor žílu nedokázal napíchnout). Doktor Jahoda pravil, že to nevadí, že jí klidně napíchne žílu na zadní noze - a jak řekl, tak se i stalo. Zavedl pese kanylu, a ta se ani nehnula, nepípla, a poslušně usnula...
Šli jsme se na dvě hodiny projít po Zlíně a po dvou hodinách jsme se vrátili. Seděli jsme v čekárně a slyšeli, jak doktor píše na PC zprávu a postup léčení. Usoudili jsme, že pes asi ještě spí, protože není slyšet jekot. V tom se ozval jekot...
Za chvíli přišel MVDr. Jahoda a povídá "Tož ona se teď probouzí a je to pro ňu těžké, já vám ju nechci hned dávat..." Říkáme: "Nojo, je tam, chudák, sama..." - "Kdepak, je tam s ní sestřička a hladí ju..."
Bylo to opravdu velmi drsných deset minut s jekotem, nad kterým se srdce usedalo. Pak jsme šli dovnitř...
Pesa stála, opřená o sestřičku, klepala se a ječela. Zadní nohu měla v zeleném tlakovém obvazu a byla celá vykulená. Drbali jsme ji a MVDr. Jahoda nám zatím vysvětloval, co dělal...
Totiž: Žádný přetržený vaz, ale meniskus zničený. Takže doktor odstranil zbytky menisku a navrtal do kosti dvě díry, které pomohou vyplnit prostor tzv. fibrózní chrupavkou (jestli jsem to dobře chápal). Doktor nám ukazoval fotografickou dokumentaci, kterou si při operaci pořídil, ukazoval nám odstraněné kusy kostí a operaci plasticky popisoval, až mi bylo slabo. Dostali jsme spoustu rad k rehabilitaci a rekonvalescenci, a pak se s námi doktor i sestra srdečně loučili, děkovali, přáli šťastnou cestu a říkali: Kdyby cokoli, volejte! Tedy dojem z péče jednoznačně pozitivní a doporučuju...
---
Cesta nazpátek byl jeden velký stres - páteční odpoledne, D1, chumelenice... Pes spal. Doma jsem po krátké hysterické scéně v autě (pes ječel, protože se nemohl otočit) vynesl zvíře do bytu. Pes si lehnul a spal, a my se zatím stresovali, jak se bude venčit, když nemůže přidřepnout.
Druhý den ráno měl pes obvaz shrnutý až po vršek jizvy. Volali jsme doktorovi, co s tím máme dělat (brzo ráno, omlouváme se...) - po dohodě jsme obvaz sundali, ovázali znovu, obvaz se za chvíli shrnul, no a nakonec zůstala noha neovázána.
V sobotu pes polehával, večer vstal a došel se najíst a vyčůrat. V neděli mu otrnulo - šel se napít. Šel se najíst. Šel mi ječet za dveře, když jsem jedl paštiku. Šel mi ječet za dveře, když jsem jedl polévku. Přišel ječet do kuchyně, když jsem krájel maso. Odešel si trucovat do košíku. A tak různě...
Shrňme si to: V pátek ve čtyři se pes probral z narkózy po operaci kolene. V neděli už šmajdal po bytě - sice došlapuje ztěžka, ale zjevně bolest necítí. Dneska se zvedá a lehá sice opatrně, ale bez problémů, a největší obtíž je přimět zvíře plné energie, aby chodilo POMALU.
Všechno tedy nasvědčuje tomu, že pesa bude dál zdravá (adekvátně věku), aktivní a optimitická a že jí zákrok pomůže zlepšit kvalitu života. Díky MVDr. Jahodovi ze Zlína.
Děkujeme!
