Věstník misantropizace

Že já vůl si nedám pokoj a vždycky si ty časopisy koupím...

V úterý jsem jel do Prahy a zpátky; tam autobusem, zpátky vlakem. To je nějakých šest hodin na cestě. Co má člověk tak těch šest hodin dělat, že? Může řvát banality do mobilního telefonu, aby ho slyšeli lidi v okruhu tří metrů, ale pokud není zrovna natuplý křupan, tak ho to neuspokojí. Může se šťourat v nose, může obtěžovat spolucestující pokusem o navázání hovoru ("Taky jedete do Prahy? Jojo, já taky... To je ale náhoda, že jsme se tak potkali v autobuse... na Prahu... co?"), nebo může jen tak sedět a koukat z okýnka. Pohled z okna nabízí barevné skvrny, které se pohybují, což po dobu šesti hodin zaujme jen člověka s IQ okolo 50 či blbějšího papouška (analogie s předvolebními klipy se nabízí sama). Ale co dělat, když je člověk málo křupan, málo sociální a má IQ vyšší než počet cestujících v autobuse?

Snadná pomoc, člověk si koupí časopis. V časopise si počte, mnohé zajímavosti se dozví a vůbec bude kulturně obohacen. Některé dražší tituly nabízejí i barevné obrázky, takže při rychlém listování vzniká opět dojem pohyblivých barevných skvrn, jako při pohledu na ty volební klipy.

Takže jsem si koupil rovnou časopisů víc, totiž Reflex, Týden a MF plus. Ty první dva abych viděl, jestli jsem udělal dobře, když jsem je odhlásil (udělal), ten třetí abych viděl, jestli udělám dobře, když ho přihlásím (ne).

Četl jsem si v Reflexu. Česko je těhotné, plky o Paroubkové, plky o Jyrkovi, a pak jsem nalistoval na politický komentář. Něco o Sarkozym a tak. Četl jsem to, protože Pečinka většinou dokázal jasně pojmenovat stav a zasadit dění do kontextu. S chutí jsem se tedy začetl, a nestačil jsem se divit: Nezcivilizovaná česká politika, proč u nás nejsou politici, co cítí odpovědnost k celku, oddává se gulášové kultuře... Co to ten Pečinka mele?

A ejhle, nikoli Pečinka, ale Šafr. Sám pan šéfredaktor, kterému je málo úvodní sloupek, se pustil do politických komentářů. Tím to bude, vida...

Napadá mě, že ještě před pětadvaceti lety jsme u nás měli politiky, co cítili odpovědnost k celku - totiž "socialistickému bloku, pevné hrázi míru". Dnes jsou nazýváni všelijakými jmény; většinou oprávněně hanlivými. Třeba "zrádce" nebo "kolaborant". Málokdo vyzdvihne Biľaka za jeho cítění odpovědnosti k celku. Zvláštní, že? Asi není celek jako celek, i když jsou oba nadnárodní...

Mno, nic. Dočetl jsem Reflex, pročetl Týden a na zpáteční cestě vzal do ruky MFplus.

To je takový velmi zvláštní časopis. Člověk jednak netuší, pro koho je - je to takový pelmel mezi Story, Týdnem a čtvrteční přílohou MF, jednak je jeho úroveň docela otřesná.

Hnedle první článek - jakýsi spisek o Jaklovi, takto tajemníkovi. Autor se vcelku drží linie, nejdřív popisuje co Jakl dělal a dělá, pak mu trošku povolují nervy, z řádků je cítit antiJaklovská averze, no a nakonec povoluje i svěrač, autor zcela uhýbá a čteme: "(Jakl) musí obhajovat hru na nejchytřejšího prezidenta v Evropě. Ta hra je o to těžší, že ani nejchytřejší prezident nenabízejí žádnou rozumnou alternativu k Lisabonské smlouvě." Hu!

A to mě nadzvedlo. Taková ta poslední kapka. A ne to, že Jakl hraje hru na nejchytřejšího prezidenta, ale to s tou alternativou. Připadá mi, jako by každý novinář, co chce být pochválen od veřejně známější části intelektuální obce, či se cítí do ní patřit, v poslední době prezentoval Lisabonskou smlouvu jako bezalternativní věc, jako věc, kterou MUSÍME přijmout, a touto optikou nazíráno je jim prezident kašpárkem, který se snaží bránit nevyhnutelnému. Nevadí mi kašpárek, vadí mi ten étos jediné možnosti. Jak, kruciprdel, nenabízí alternativu? Copak k ANO není odjakživa alternativa NE? Alternativa, které rozumím a která je stejně rozumná, je Lisabonskou smlouvu nepřijímat a nechat EU dál fungovat podle současných smluv - funguje snad přijatelně, nebo ne?

Ostatně kolikrát jsem už od novinářů četl: "Jsme poslední v EU, kdo neratifikoval"? Nebo "Musíme to udělat, všichni to udělali!" (zde nejen LS, ale i šrotovné...) Maně si vzpomínám, co nám naše matky na takové argumenty říkaly: "Kdyby všichni skočili ze skály, tak ty skočíš taky?"

Věřím, že by se našlo dost lidí, co by nevyhnutelnost skoku obhájili.

O kus dál jsem se v MF plus dočetl o parku "Yellonstone" (asi dle zlidovělé výslovnosti [jelonstoun] - vzor [kanagon], podvzor [bombary]). Eh?

No a když jsem došel k recenzi na film Star Trek a přečetl si, že v něm hraje herec Leopard Nimoy, tak mě to už ani nepřekvapilo.

Ale i jinde je veselo.

Kateřina Brožová zas cintá pentli o tom, jak má sociální cítění, ale jak se to dřív bála říkat. To je kouzelné, stejně jako výrok politruka z Černých Baronů, když vysvětloval svobodu slova: "Za kapitalismu, soudruzi, to bylo nesrovnatelné. Třeba když jste vykřikli Ať žije Sovětský svaz, tak jste šli do vězení. Dnes často křičíme Ať žije Sovětský svaz i celé hodiny, a nikdo za to do vězení nejde!" Doufám, že po podzimních volbách bude Brožová vykřikovat "Mám sociální cítění" celé hodiny, aniž by se bála!

Předvolební klip strany Moravané je tak velkolepý, že pokud opravdu odráží mínění alespoň 50% moravské populace, tak je půjdu volit, protože nic lepšího, než naplnění jejich předvolebních požadavků na autonomii, by nás, cajzly, potkat nemohlo!

Ale ono nebude tak zle, říkají ti rozumnější. Vždyť předvolební klipy jsou jen barevné hýbající se skvrny pro imbecily.

Nojo, ale hlas dvou imbecilů váží v demokracii víc než hlas jednoho rozumného!