Docendo discimus

Semestr končí, většina studentů už má i zkoušku, je tedy čas na drobnou rekapitulaci...
Loni na podzim se na mne obrátil RNDr. Dostálek (znáte z knih Velký průvodce TCP/IP nebo Administrace a diagnostika sítí) s dotazem, jestli by se mi nechtělo udělat pár přednášek pro studenty Jihočeské univerzity. Že viděl mou přednášku na Europen (takže vlastně za všechno může Petr Ferschmann, který mě do toho navezl!), ta se mu líbila, a že tedy jestli bych něco takového pro studenty... Řekl jsem, že to by asi šlo, navíc to mám do školy kousek - a po tomhle "přiznání" přišel dr. Dostálek s tím, že tedy když jsem přímo z Budějc, tak jestli bych neučil pravidelně, celý semestr, i s cvičeními, i se zkoušením, celý kurz... Podej prst.
No, váhal jsem. Totiž, aby bylo jasno - Europen byla výjimka. Tam jsem byl nějakou záhadou poměrně uvolněný, sebevědomý, určitě k tomu přispělo i to, že šlo o malou skupinu, navíc v první řadě seděl Štěpán Bechynský, který přede mnou povídal něco o Silverlightu, takže jsem přímo navázal a "hovořil jsem k němu" - a najednou to šlo. Jenže jak říkám, byla to výjimka.
Jel jsem se tedy do školy domluvit, co a jak. Říkal jsem, že jsem velmi špatný prezentátor a že mám před lidmi trému. Nevěřili mi - prý vystoupení na Europen bylo dobré a "někteří vyučující by mohli být spokojení, kdyby vystupovali aspoň takhle". Ohledně tématu jsem říkal, že HTML5 asi nepokryje celý semestr - ale prý ano, prý to mám vzít od HTML a CSS a trošku nějaké základy, do toho ty novinky, říct něco obecně... A "nebojte se, tam bude tak deset lidí..."
A tak jsem nakonec stvořil učební plán, který obsahoval základy webařiny, novinky v HTML a spol., k tomu nějaké základy přístupnosti, použitelnosti, základy projektového řízení, něco málo o bezpečnosti, jednu minipřednášku jsem věnoval i třeba autorskému právu, protože "tohle budete na webu potřebovat, a kdo jiný vám to řekne? V Matematické analýze ani v Algoritmech 2 se to nedozvíte"... Tedy nic do hloubky, ostatně byl to volitelný kurz, kam chodili kromě informatiků třeba i biologové, tak spíš šlo o to, aby získali přehled a vhled. Pokročilí aby viděli, kam web jde, začátečníci aby věděli, jak to celé funuje a jak budou moct třeba výsledky své práce prezentovat na webu.
Koncem ledna bylo přihlášených sedm studentů. To je dobrý, říkal jsem si, to zvládnu. Hned na začátku února jsem volal, kdy že přednáším - prý až od března. Ufff. Na konci února jsem si tedy šel dohodnout, co a jak, a hodná paní sekterářka mi povídala: "Kouknem do STAGu a podíváme se, jestli už vás někam napsali, a hlavně jestli se ten kurz vůbec otevře, jestli tam je dost lidí." Otevřela stránku, a na ní bylo 46 přihlášených studentů. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. "Jéžiš, kam vás... no to vás musíme dát do velkého sálu..." slyšel jsem jakoby z dálky.
Obože, to bude průser, až tam budu stát před 40 lidmi a vyjde ze mne jen horký vzduch!
Ve středu ve čtvrt na šest (večer) byla první přednáška. Jako v transu jsem nastoupil do trolejbusu, v 16:45 jsem volal správci techniky, aby mi ukázal, kde jsou klíče a jak se zapíná projektor. Přišel mi to všechno vysvětlit, mezitím se začali trousit lidi, posluchárna se zaplňovala, bylo 17:20 a pan správce mi povídá: "Klid, nebuďte nervózní, však oni si počkaj..."
Napil jsem se, nadechl, vydechl - a spustil jsem. Po pětačtyřiceti minutách byla přestávka, já vyklopýtal před budovu a vytáhl jsem cigarety. Ruka se mi klepala... Povídám studentům: "Omlouvám se, jsem nervózní..." Studenti vysmátí - "Ne, dobrý to je, dyk mluvíte nahlas a srozumitelně..."
A tak jsem každý týden ve středu nastupoval, dvě hodiny přednášel a hodinu cvičil, osměloval jsem se, zkoušel jsem pracovat s hlasem, trénoval dikci a pomalu nabýval sebevědomí. Ptal jsem se studentů, jestli nemluvím špatně (prý rychle - ale to přešlo se zklidněním). No a postupně jsem se otrkával a nabýval sebevědomí.
Na moje přednášky chodili biologové, ekologové, informatici, a kromě studentů i psi. Fakt, nekecám, na jedné přednášce se sešli i tři. Těším se na ně u zkoušek. A po poslední přednášce se mi jedna studentka přiznala, že "si minule zapsala do sešitku učitelskou hlášku, což udělala naposledy na gymplu" - bylo to něco ve smyslu: "Je to takto. Někteří kolegové se mnou nebudou souhlasit, ale na tom nezáleží, protože pravdu mám já."

Učíme i psy!

Pokud si pamatujete moje vystoupení na WebExpu (a legendární větu "mám trému a potím se jak vrata od chlíva"), tak posun vynikne asi nejvíc se začátkem poslední přednášky (téma: SEO). Přiběhl jsem před plátno a způsobem pouťového vyvolávače parodoval některé SEOoptimalizační firmy: "Dámy a pánové, přistupte blíže, uvidíte co jste ještě neviděli, uslyšíte co jste neslyšeli. Nebaví vás vaše staré stránky? Připadají vám málo sexy? Naše Revoluční SEO Optimalizace je tu pro vás! Unikátní řešení, úspěch zaručen, děkovné dopisy z celého světa, nyní konečně i v Českých Budějovicích! Naše Revoluční SEO Optimalizace vám zajistí, že budete ve vyhledávání úplně nahoře! Budete výš než samotné logo Google! Doslova zázraky: s naší Revoluční SEO Optimalizací i hluší chodí, chromí vidí a slepí slyší! Pokud zavoláte do patnácti minut po této prezentaci, obdržíte i vkusný certifikát na zeď a sadu plastových ubrusů. A TO SE VYPLATÍ!"
Vyplatilo se, sklidil jsem potlesk na otevřené scéně.

---

Jak říkali staří latiníci: Když učím, učím se.
Takže jo. Naučil jsem se trochu přednášet - snad. Ale hlavně jsem se - doufejme - zbavil ostychu a trémy a získal trošku sebevědomí. Tedy u mě dobrý - a pokud se mi podařilo studenty něco naučit, tak je to win-win. (Pro ty, co mají stejný problém, mám vzkaz: zlomí se to, ale musíte to trénovat. Jo, to že po prvních deseti veřejných vystoupeních budete pořád v transu, to je možné. Ale ono se to zlomí. Zkoušejte to dál.)
Děkuju všem, co mi tuhle šanci nabídli a pomohli s realizací - jmenovitě paní Švepešové (dáma první!), pánům Dostálkovi, Novákovi, Čečákovi - a vůbec všem z UAI. Děkuju studentům, že chodili, dávali pozor, měli o téma zájem a kladli zvídavé dotazy. Bylo to fajn, a pokud si studenti budou aspoň něco pamatovat, budu naprosto spokojený! Když si budou pamatovat poslední poučku z posledního slajdu poslední přednášky ("Stierlitz věděl, že si člověk nejvíce pamatuje poslední frázi rozhovoru"), budu rád. Poslední poučka zněla: "Nezapomeňte, že webové technologie jsou jen nástroj k dosažení nějakého cíle, nejsou cílem samy o sobě!"
PS: historky od zkoušek si povíme někdy příště.