Dovolená s Pierrem
Pan Malake ať se dostaví k panu Gitónovi.
Nevím koho to napadlo, manželka tvrdí, že to byl můj nápad, ale to ona říká o lecčems. Já si naopak myslím, že to byla jen souhra náhod. Každopádně se stalo, že jsme si naplánovali na přelom srpna a září dovolenou v Norsku. Jako že doletíme do Oslo, vezmem auto, projedem si kus Norska a tak...
Moje velmi racionální a koncepční manželka celou cestu naplánovala, zajistila auto, rezervovala noclehy a vůbec to celé zorganizovala. Bohužel ji to pravděpodobně odčerpalo nadnormativní množství racionálního uvažování, protože jsme v pátek sedli do letadla, připoutali se, nekouřili jsme, věnovali jsme pozornost bezpečnostním pokynům, a vůbec jsme se chovali tak jako vždycky v letadle, a když už jsme rolovali po Ruzyni, povídám: "Vypla sis mobily?"
"Jé, asi ne..." - a nic. Žádná další reakce.
"Tak to abys je asi vypla," já na to.
"A jo, nojo..."
Inu, lehká zmatenost...
---
V Oslo na letišti jsme v půjčovně předvedli podobnou zmatenou scénku, to když manželka vyplňovala papíry k autu a já jí povídám: "Kam sis dala kreditku?" Následovala etuda na téma "paní, co si odložila peněženku do kabelky... asi teda... a nemůže ji zaboha nalézt".
"No co," pravila žena. "Tak jsem trošku roztržitá."
---
Druhý den jsme se jeli podívat do Oslo. Dole u vody jsme zašli do krámku a koupili si nějakou pizzu. Manželka platila a u pokladny směle vytáhla peněženku, z ní zákaznickou kartu ČSA, a tu podala pokladní. Na druhý pokus už to klaplo o něco líp, platba proběhla, manželka se měla podepsat na účtenku, tak se rozmáchla a napsala: "Malá". "Nemáš náhodou jako podpisový vzor celé jméno?" šeptl jsem. "Ajo, nojo..."
---
U auta pak manželka pravila, že má už pokrk toho, že se jí směju. Že je sice fajn, že se dobře bavím, ale že to taky má svoje meze, abych prý se z toho nezvencnul (necituju přesně), že se taky jednou projevila jako zmatlík ona, a vůbec, ať koukám najít kam že to jedem dál, ale nejdřív ať jí dám Ibuprofen a pití, že ji bolí hlava. Dal jsem jí požadované a vysvětlil, že se nesměju JÍ, ale těm situacím... Manželka se tvářila nevěřícně a mohutným douškem zapila Ibuprofen. A když polkla a chtěla zašroubovat láhev, tak zjistila, že ten prášek drží pořád v levé ruce.
Dovolená s Pierrem Richardem by nemohla být veselejší!
---
Před časem jsem si určil takové pravidlo: O každé dovolené tady toho napíšu tolik, jak se mi na ní líbilo - čím víc se mi líbí, tím víc zápisků. Takže: Byli jsme v Norsku.
