Ke kořenům...

Výprava za pozitivními zápisky pokračuje... Co se VÁM vybaví, když se řekne root.cz?

Magazíny Internet Infa pro mne byly dlouho záhadou. Na jedné straně Lupa, která kdysi patřila k tomu nejkvalitnějšímu, co se dalo v CZ číst, pak nějak rozbředla, ovládli ji zprávičkáři a studentští redaktoři, kterým co chybělo na zkušenostech, to nahnali sebevědomím (že, pane Hodbodi?) a teď se zase nějak stává čteníhodným magazínem. Když tedy pominu Hvězdné Stálice.

Mimochodem, že odbočuju - pochopili jste někdo, co chtěl dnes Michal Černý říct svou glosou? Otázku postavil pěkně, tedy "Co to je ten blogger roku?" Sice je to otázka nesmyslná, ale jako reakce na iDnesí akci oprávněná. Pak nějak jakoby sklouznul do vlastních myšlenek o tom, že to vlastně není blogger všech bloggerů, ale jen těch z iDnes, pustil se do marketingových vysvětlení, a skončil u toho, že popsal, jak fungují (jakékoli) soutěže popularity. Že nevyhrávají extrémy (a "ta ona kvalita" je taky extrém), ale populární průměr. A ta statistická data od ČSÚ jsou už naprosto úžasná... Když se zeptáte lidí, jestli čtou nějaké blogy, tak odpoví, že ne - protože nevědí, co to je!

Ale zpět k IInfu. Tak trošku ve stínu Lupy byl pro mne root. Dlouho jsem netušil, proč bych na ty stránky měl chodit - zprávy o novém kernelu mě nechávají tak chladným, jak jen mě chladným mohou nechávat (to je konstrukce, co?) a vášnivé diskuse o Pravém A Jedině Pravém Opensource, prokládané kdysi-možná-vtipnými slovy widle, wokna, microshit přestanou taky člověka bavit nejpozději ve chvíli, kdy mentálně odloží prak s gumou z tepláků. Zkrátka jsem neměl důvod tam chodit.

To platilo až donedávna. Pak se důvod našel. Důvod jménem články Pavla Tišnovského. Zaregistroval jsem ho poprvé, když jsem hledal na webu Pecinovského seriál o FORTHu a místo toho jsem našel Tišnovského seriál. Dal jsem si tedy tu rubriku do "čekatelů na plné členství v RSS čtečce", a čas od času jsem zjišťoval, že "Tišnovský zas něco napsal" - a pravidelně to bylo o tématech, která mě zajímala. Navíc z nich na mne dýchal mile nostalgický duch, jako třeba teď u seriálu Co se děje v počítači. S radostí jsem zavzpomínal na mou oblíbenou AY-3-8910.

Ale oslovují mě nejen nostalgické články - i třeba seriál o LUA je pro mne příjemné čtení, i když to je "žhavá současnost"...

A co jsem tím chtěl vlastně říct?

Vlastně nic závažného. Jen že jsem našel příjemnou oázu zajímavého čtení, a veřejně Pavlu Tišnovskému poděkovat, pochválit pěkné články a popřát jemu (i sobě) spoustu dalších podobných.

---

No a když je ten pátek, tak něco (nostalgického) odlehčení.

To, že ZX Spectrum mělo "z fabriky" zvukové možnosti někde na úrovni trianglu, to se ví. V podstatě šlo jen o reproduktor, připojený na jeden fous výstupního portu, a když měl vzniknout zvuk, tak holt musel procesor kmitat a šmrdlat s tím bitem nahoru a dolů, aby to hrálo. A jak to hrálo!

Ono - když se to pak předělá, tak to zní podstatně líp. I když to ztratí trošku kouzla...

Ale zase byli někteří šílenci, jmenovitě Tim Follin, co na tom jednom jediném bitu dokázali, byť trošku bzučivě, neskutečné efekty. Třeba Chronos, to je pěkná ukázka, co se dá dokázat s "pomalým" procesorem a jednobitovým D/A převodníkem:

A to prosím hezky zapsané v notách a algoritmech, žádné samply, žádné general MIDI. Inu, bohatýrské časy, kdy králem byl nápad, ne technické možnosti... Dáme ještě jednu? Jo, dáme...

Nakonec ale přeci jen něco modernějšího. Uznávám, že ne každý má ten nostalgický šumový filtr v uchu co já, tak něco z novější doby, tedy z let devadesátých: Amiga 500 a jedno profláklé demo

Tak hezký pátek i víkend.

PS: Uvidíme se na Poslední sobotě?

Komentáře

Ta hudba u Chronosu je

Ta hudba u Chronosu je skvělá. Ještě si vzpomínám na pěknou hudbu (na Spectru) u hry Ping Pong od Konami. Tu jsem si taky často pouštěl :-)

Nuže, zde je: ZX Spectrum

Nuže, zde je: ZX Spectrum Ping Pong music... Byl použit tzv. "Smithův BEEP" (autor Jonathan Smith), tedy rutina na přehrávání jednokanálové hudby + efekty (bubínky, glissando, vibráto, různé barvy tónu). Stejná rutina byla i třeba ve hře Mikie. Použil jsem ji asi ve třech či čtyřech vlastních programech. Jestli se nemýlím, tak ji měl i Fuxoft v Jonesovi II.

Díky, blbě jsem hledal na

Díky, blbě jsem hledal na trubce. Padá na mě nostalgie :o)

existovali dokonca ludia,

existovali dokonca ludia, ktori sa zaoberali lovenim hudby z hier, konkretne z Chronosu ju islo vytiahnut (osamostatnit) pomerne jednoducho.

...a pak z toho dělali takové

...a pak z toho dělali takové "sbírky melodií" - namátkou mě napadá Melody Music I až Melody Music (tuším) VI.

Robin Hood

Já si zase vybavuju osmihlasou melodii v Robinu Hoodovi. Dokonce jsem si ji nahrál na kazetu a poslouchal ji jen tak.

Nostalgie

Ikdyž tento článek je primárně o něčem jiném, probudil ve mě vlnu nostalgie a i já se pokusím přispět svou troškou do mlýna. Možná kvůli vzpomínce, kdy jsem jako uhrovatý školák poprvé viděl po letech používání Atari 800XL Amigu a první věc co jsem na ní viděl bylo jakési demo od Quartexu s naprosto geniální hudbou která pro mě je dodnes na Amize skoro nepřekonaná, zde je link na mp3:http://modp3.mikendezign.com/index.php?modid=50
A coby atarista, tak NEJ co kdy moje ucho zaslechlo ( a atari umělo hrát fakt na prd) to je hudba od Jet Set Willy: http://www.youtube.com/watch?v=Rdh4PO7aT68
No, snad jsem moc neprudil, už zase mažu pryč :)

Hudba a JSW? Doporučuju

Hudba a JSW? Doporučuju zkusit PC remake od Retrospec: JSW-PC. Už úvodní znělka je pěkně udělaná, a muzika ve hře teprv stojí za to :)

Je to jiné :)

Jenže MY měli hudbu od Hubarda a VY od Simmondse. (Zažil jste také ty verbální souboje za komanče před Klubem mladých techniků (nebo jak se to tenkrát kraj od kraje různě jmenovalo) kde čekala banda ataristů a spectristů než je vpustí dovnitř aby si v rámci edukace kopírovali kazety s hrami ?? A ten výsměch odporných Comodoristů? ) Jinak předělávka je to pěkná, ale abych byl upřímný, tak mě ta hra nikdy nebavila, spíš jsem tou hudbou terorizoval rodiče, když jsem to pouštěl hodinu dokola na starém Merkuru.

...a MY od Follina a

...a MY od Follina a Dalglishe a VY od... Ne, nesmějte se ataristům! Politujte je! :) Jasně že se pamatuju! ;)
Já měl JSW II a po pravdě řečeno mě bavilo spíš prolejzání napoukované verze teleportem, to jsem žasnul, jak rozmanité místnosti (a kolik!) jich tam nacpali. A Manic s JSW byly taky jedny z prvních her, co jsem si kompletně disassemblil (nejdřív v MONS3, pak VASTem) a přepisoval do tlustého sešitu (k těm disassemblovaným zvukovým rutinám). Byly krásně jednoduché a dalo se v nich číst jako v učebnici "Jak Napsat Hru". :)
Možná bych ty sešity ještě někde našel... Byl tam i disassemblovaný F.I.R.E, Jet story, Starfox128, spousta hracích rutin (od Smifffy BEEP přes dvoukanálová hradla až po tu Follinovu zběsilost), asi padesát algoritmů na "generování náhodných čísel"... Vot - poklady!

jj ZX assembler

To bejvaly doby. Pamatuju si, že když jsem byl jako kluk doma se salmonelou mi otec donesl komentovaný výpis ROM ZX Spectra. To vám byla nádhera :) Taky jako učebnice "jak napsat OS a interpret Basicu v 16KB" Jednotlivé kusy funkcionality se daly pochopit mezi nutnými pauzami v oné místnosti.

Nedávno jsem vyhazoval

Nedávno jsem vyhazoval podobný výpis ROm od C64 :-)

Tyjo, Jet Set Willy bylo to

Tyjo, Jet Set Willy bylo to prvni co sem se vydal hledat kdyz sem si tenhle clanek precetl :) Na Atarku sem mel takovej program, kterej jenom prehraval hudbu z nekolika her. Asi zkusim prohrabat skrin, treba tem jeste nekde ty kazety najdu.

:-)

Jo, tahle muzika má něco do sebe. Doteď rád poslouchám Machinae Supremacy, kteří hrajou (jak to sami pojmenovali) SID metal. Proč SID? No, jako ekvalizér používají čip SID z Commodore 64 :-) A zní to pěkně.

Nebo taky http://keygenmusic.com - trackerová hudba z keygenů. Už to není to, co se dá slyšet v "oldgames", ale někdy zaujme :-)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.