Věstník misantropizace

... co vám budu povídat. Ale pravé ordálie nastanou vždycky až na Twitteru, když se zmíníte, co že jste si koupili.

Přichází nezkušený twitterista do obchodu, ukáže na počítač a řekne: "Ten mi zabalte!" Odnese ho domů a ještě po cestě z mobilu tweetne: "Koupil jsem si PC UltraVisioLan 2750PX" a doma, když ho rozbalí a připojí na twitter, tak si přečte, že si koupil naprosto špatný stroj, který mu nebude k ničemu, nebude mu fungovat, budou s ním jen potíže a pozítří mu uprostřed práce vzplane klávesnice jasným plamenem. (Pokud to tam nenajde, tak je to proto, že ho followuje jen dvacet účtů, z čehož jsou tři spolužáci a zbytek automaty.)

Na Twitteru je vždy po ruce řada nevyžádaných rad a hodnocení, protože zaprvé hardwaru rozumí ale opravdu každý, kdo někdy propojil počítač s monitorem, a zadruhé: hardware je univerzálně "dobrý" nebo "špatný", a který je který, to "ví přeci každý" - a zejména pak geekové.

U hardware se nehraje na "případy použití", tam si vystačíte s jednoduchými pravdami: Čtyřjádro je dobré, SSD je kůl, osm giga je minimum, AMD je špatné, nVidia dobrá, ATI špatné, Acer špatný, Dell ujde, Apple je vždy a pro každého nejlepší, Android je dobrý, iOS nejlepší, Linux hodně mazáckej, a tak dál. Možná na to je i někde tabulka, kde se snadno ze značky a parametrů zjistí, jak moc velkou chybu ten dotyčný udělal, a nebudu se divit, když dole bude tlačítko "Tweetni, jak strašnou chybu @(...) udělal, že si to koupil!"

A teď vám ukážu to, co není na Twitteru vidět. Bacha na to, bude to dlouhý!

---

Nevím jak vy, ale já si na iWoz (fakt!) přečetl na podzim o nových noteboocích, které jsou a la Macbook Air. Koukal jsem se na nabídku a říkal jsem si: Inu, pěkné to je, ale nepotřebuju notebook.

Pak jsme se o tom bavili s @pixycz a on povídal, že to je pěkná PC kopie Airů, a že teď viděl i sestavy a la iMac - tedy jen monitor, klávesnice, myš, a veškerý HW zabudovaný v tom monitoru. Kategorie "all-in-one". Mně se to zalíbilo ještě víc.

Totiž, když jsem programoval a tak, používal jsem klasické PC. U něj jsem věděl, že když mi přestane stačit paměť, zvětším, když budu mít málo místa na disku, dodám, když budu chtít lepší grafickou kartu, tak vyměním... PC dokonce vegetovalo ve stavu stálého otevření. Tehdy bych all-in-one neocenil.

Z té doby pochází i moje lehká averze k notebookům. 95% času jsem seděl u PC, nikam jsem necestoval, po kavárnách nepracoval a ve vlaku si četl knížky, takže hlavní výhoda notebooku, totiž mobilita, pro mne nebyla zajímavá a převažovaly nevýhody.

V té době jsem se taky často stával terčem dotazů: "Hele, náš Josef si chce koupit počítač... asi nějakej notebook, na hry, víš... Poradíš nějakej levnej?" Poradil jsem: Josef sedí doma na prdeli, tak ať si za cenu poloviční koupí PC s výkonem o půlku vyšším, s monitorem nesrovnatelným, a ať si hraje na něm. "No, von by chtěl spíš notebook..." - "Proč?" dím na to já. No protože prostě notebook, von ho někde viděl a líbil se mu...

Jenže pak se míra naplnila. Už nedělám cvičenou opici, co sedí a buší vznešený objektový kód, teď hlavně pracuju s informacema. Schopnost spustit najednou tři virtuální stroje, z toho dva s Linuxem, už přestala být podstatná. (Co vlastně dělám? Píšu texty, klikám na weby, šoupu mailama, občas nějaké to Arduino, zpracovávám obrázky, tvořím nějaké ty minisite a tak, a hraju.) Dva terabajty diskové kapacity už mi zkrátka stačí na všechno co dělám. Výkon procesoru a RAM taky. Už dokonce ani nepotřebuju mít PC v každé místnosti. Stárnu či co.

Takže jsem se rozhodl zredukovat stavy, z rozpočtu vyčlenil prostředky na nové all-in-one a jal se vybírat.

Tak dlouho jsem vybíral, až mě přešlo počáteční nadšení, a doběhlo mě racionálno: All-in-one sestava s výkonem ekvivalentním tomu, co mám teď, bratru za dvaatřicet. To je na hraně přijatelného. Lepší by stál čtyřicet, a to nechci dát, zase na tolik si pohodlí práce bez drátů a bez krabice u nohou necením.

Dobře, tak dvaatřicet. A co kdybych nekoupil all-in-one, ale třeba nějakou designovou miniITX krabici a postavil si tam pěknou sestavu? Ejhle, rázem jsem na patnácti, a to jsem si k současnému výkonu hodně přidal.

Takže furt škatule, ale vyšší výkon, větší monitor atd. za patnáct tisíc. Několik dní to celé přeinstalovávat a ladit, aby to bylo stejné jako to, na co jsem zvyklý: K nezaplacení!

Do toho rady: Kup si MacBook! Proboha, proč?! "No, připojíš ho k velkýmu monitoru, připojíš klávesnici..." No, to je pěkné, ale jaký přesně je benefit toho, že místo krabice pod stolem budu mít na stole notebook?

Nebo: Kup si iMaca! To už dává větší smysl, ale zase: nechci přecházet na Mac OS. Pracuju s tím, na co jsem skoro dvacet let zvyklý. Používám programy, na které jsem zvyklý. Používám programy, které na Macu nejsou. A abych si je spouštěl ve virtualizovaných Windows, to nemá logiku.

Poznámka na okraj: Kdysi jsem zkoušel Linux. Shořelo to na tom, že se mi nejlíp psalo v PSPadu. Ten editor měl co jsem v té době potřeboval, tak jak jsem to potřeboval, a jeho rozhraní mi "sedlo do ruky". Na Linuxu jsem vyzkoušel mnoho a mnoho editorů, které "jsou jako PSPad". Lidi mi doporučovali editory, co byly "lepší než PSPad". A víte co? Já jsem je zkusil. Poctivě jsem jim dal šanci, několik dnů jsem každý zkoušel, a nakonec jsem zjistil, že mi nesedí, nevyhovují, že se mi s nima špatně pracuje. Skončil jsem s PSPadem ve Wine, a během týdne i mně, v té době programátorovi, došlo, že můj čas je dražší než možnost mít ke všemu hrst svobodných, ale více či méně nepoužitelných alternativ.

(Už se blížíme k rozuzlení!)

Nakonec jsem tedy zavrhl all-in-one, zavrhl jsem i novou sestavu ("zas tak nutně ji nepotřebuju") a řekl jsem si, že jen dobře, aspoň ušetřím.

Jenže pak jsem během týdne vedl několik zásadních rozhovorů o životě, vesmíru a rýžovém nákypu, a to mi pomohlo uvědomit si, co že vlastně dělám a k čemu směřuju. Poměrně jednoznačně se rýsuje na další léta varianta, že budu muset být častěji na cestách, konferencích a přednáškách, a budu u toho potřebovat počítač.

Sesumíroval jsem si, co vlastně chci:

• Budu s tím jezdit, takže notebook. A bude pracovní (ne na dovolenou, ne na sledování filmů v posteli, ale na cesty a přednášky).
• Z Budějc je to všude daleko, v cizích městech pak jezdím MHD a chodím do vzdálených budov, takže co nejlehčí.
• Všechnu svou práci dělám na PC/Win, mám "pracovní ekosystém" postavený na Win platformě, domácí síť mám na MS technologiích, prezentace, demonstrace, programy atd. mám pro Win, takže Windows, ne Apple a ne Linux.
• Tělo notebooku nejlépe kovové.
• Parametry nejsou kruciální, je mi jedno, jestli má procesor 1.8GHz nebo 2.1GHz, ale žádnou plečku. Jo, je to subjektivní
• Důležitá je výdrž.
• Chci nějakou značku, se kterou mám dobré zkušenosti.
• A chci, aby to nějak vypadalo, aby to nebyla hnusná černá škatule.
• Pokud najdu víc přijatelných modelů, vyberu ten levnější.

Dva dny jsem strávil výběrem, čtením recenzí, porovnáváním parametrů, porovnáváním s předpokládaným způsobem použití, a nakonec (zdůrazňuju, že nakonec!) jsem si ho koupil.

Ptáte se jaký? No přeci ten, co vyhovoval mým kritériím.

---

A teď si představte, že tweetnu: "Koupil jsem si notebook XYZ-34". Myslíte si, že se někdo zeptá: "A podle čeho ses rozhodoval?", "Jaké jsi měl požadavky?", "Jak jsi k tomu došel?" Kdepak...

"Takový šmejd? Proč, proboha?"

"Měl sis koupit spíš YZX-98!"

"Já mám ZXY11-54752 a neměnil bych!"

"Před půl rokem jsem si koupil PRST26 a vřele doporučuju!"

"No, upřímnou soustrast!"

"Měl sis koupit MacBook!"

"A DÁŠ SI TAM ASPOŇ LINUX?"

---

Nekecám.

Kupoval jsem si k němu bluetooth myš a zajímalo mě, co o nich lidé píšou, jaké typy doporučují atd. V jedné diskusi jsem objevil i tuhle perlu:

"Potřebuju bluetooth myš a váhám mezi ABC1 a DEF5. Mátye s nimi někdo zkušenosti, doporučíte na kancelářskou práci?"

"Já bych koupil Epsilon-T. Ta je skvělá, je laserová, 2000DPI má. Ale nemá bluetooth."

A představte si, ten tazatel ho neposlal do Brusele a nevynadal mu do mentálně nedostatečných! On mu tam jako přistižený uličník pokorně vysvětloval, že fakt potřebuje bluetooth z nějakých jasně daných důvodů, které si předem sesumíroval (nemá volné USB sloty či tak něco), a radílek mu odpovídal: Vykašli se na bluetooth, kup tuhle laserovou, bezdrátovou, to máš lepší!

Kdybych to neviděl, neuvěřím!

---

Jak říkám: Nepište veřejně značky a typy přístrojů, co si pořizujete!