Věstník misantropizace

Zahodil jsem Reflex, zahodi jsem Týden, Respekt mi čpí aktivismem, ale nějaká šťastná náhoda mi do ruky přihrála Literární noviny. A teď je přihraju já vám, protože to, kruci, stojí za to!

O úpadku Reflexu pod Šafrem nemá smysl se rozepisovat. Ne, nejde o úpadek takový, že je to jako míň intelektuální, to je mi šumák; vadí mi, že Reflex začal podprahově i nadprahově popularizovat určitou politickou orientaci a rezignoval na neutralitu. Místo analýz ("jaké věci jsou") jsou rázem komentáře ("jak to vidíme my"), a to nejen na úrovni přiznané, ale i, a to je mi obzvlášť protivné, na podvědomé úrovni - když čtete šafrizovaný Reflex, tak víte, komu autor fandí i v článku, který navenek "nestranně popisuje". Týden zase píše o čím dál větších kravinách a Respekt si nedovede odpustit jemnou příchuť intelektuální superiority; takové to "Jedni tvrdí že A, druzí tvrdí že B, ty si to, čtenáři, přeber, ale náš světonázor je ten mravný."

Literární noviny mě dlouho děsily. Když jim vládl Patočka, nemělo smyslu je číst, byla to prodloužená ruka zelených - asi jako Rudé Právo bylo "orgánem ÚV KSČ". Když z nich chtěl udělat Paroubek "opravdové levicové periodikum", rozhodně to nebyl ten posun, co by člověka přesvědčil, že to teď má smysl kupovat.

A pak jsem jednou v podvečer jel autem, poslouchal jsem Český rozhlas, a Jana Klusáková právě hovořila s Petrem Bílkem. Petra Bílka mám, pokud to nevíte, velmi rád. Jeho sloupky jsem v Reflexu rád četl. A možná jsem sentimentální, ale jsem přesvědčen, že právě on dával Reflexu dlouhá léta esprit a určoval úroveň. Takže jsem poslouchal, jak hovoří o tom, že je tedy šéfredaktorem, jaké články budou v příštím vydání, že se chce zaměřit na kvalitní světové eseje a materiály, co nejsou obecně omílané, ale naopak třeba minoritní.

Pak taky hovořil o tom, že prý nejvíc odběratelů mají Literární noviny ve skupině seniorů. A já si říkal: Božemůj, vždyť to jsou noviny, co bych chtěl číst já! Jsem duševně senior...! A má bejt?

Tak jsem si je nakonec předplatil. A udělal jsem dobře.

Je velmi populární nadávat na česká média. O jejich úroveň se s chutí otře každý, mnohdy bohužel oprávněně. O to víc jsou Literárky zjevením jak z jiného světa: Inteligentní články od inteligentních lidí. Komentáře. Analýzy. Rozhovory s intelektuální elitou, které přitom nejsou elitářské, ale samozřejmé.

Své páteční chvíle s Literárkama si užívám přímo starosvětsky: Sedím v křesle, listuju novinami, mít dýmku, tak si ji zapálím...

Zrovna včera - zajímavý pohled na události v Egyptě, pěkná Bílkova úvaha o ceně umění (s tou je milo polemizovat), rozhovor s Konradem Liessmannem, recenze co (vracím se k Bílkovi) neprobírá, kolik film stál a kolik vydělal, ale o čem je, kdo ho natočil, co ještě natočil, s čím to souvisí... Křížova zmínka o korespondenci V+W. Krumlův pohled na konec stanice Z1. Dvoustránkový článek profesorky Stýblové o Josefu Hlávkovi. Recenze nové knihy Patrika Ouředníka. A upoutávka na nový Dossier.

Totiž, pokud nevíte co je to Dossier Literárních novin, tak to napravte. Dossier má v podtitulu "Informace, analýzy, fakta, interview" - a můžete mu věřit. V Dossieru jsou informace věcné a komplexní. Analýzy nejsou "co si o tom myslíme", ale "co to je".

První číslo Dossieru mělo podtitul "Třetí světová válka?" - a obsahovalo sto stran esejí, úvah, analýz a informací od autorů jako Brzezinski, Dienstbier, Köcher... Vyjádření Alího Akbara Salehiho (viceprezidenta Íránské republiky a šéf íránské Organizace pro atomovou energii). Osm stránek Terezy Spencerové o roli Izraele. Úvahy o situaci mezi Indií a Čínou. Možné scénáře budoucí globální války. Boj v kyberprostoru. Boj ve vesmíru. Články od lidí z USA, z Ruska, z Číny, Indie, Íránu. Odkazy, souvislosti... Ano, takhle si představuju noviny pro náročné, co nejsou infotainment.

Další Dossier má být věnován ekonomice. Věříte, že se neskutečně těším?

Jediné, co mi trošku chybí, je verze pro elektronické čtečky. Protože pokud má někdo obsah, za který stojí za to platit, jsou to právě Literárky.

Pánům Pavlovi (vydavatel) a Bílkovi (šéfredaktor) přeju hodně sil a výdrže, protože jejich Literárky (a Dossier) jsou opravdu doušek novinářské vody čisté. Děkuji.