MUC - JNB - WND
aneb Když podzim, tak v Africe... Díl první: Destinace Namibie - 24 hodin na cestě - Massa Bob v půjčovně
Většinou prý mívám blbé nápady, co se týče destinací, já. Tentokrát jsem se zapomněl u nějaké Cestománie či kýho čerta zrovna ve chvíli, když dávali cosi o Namibii. Jak je to příjemná země, sice Afrika, ale ta civilizovaná, přívětivá a ne zrovna turistická továrna jako třeba Keňa. Já sice už před časem tvrdil, že mi stačilo vidět Tunis a tím mám Afriku odbytou, jenže...
Znáte to: Do Egypta ne, tam je to svrab, neštovice a uřvaný Arabové, co je pro ně turista jen chodící kasička. Maroko, Tunis atd. je spíš Středomoří, Keňa je něco jako Egypt, ale míň mešit, a jinde se buď válčí, nebo hladoví, nebo obojí. Na rovníku je horko, nad rovníkem Sahara a pod rovníkem nezdravé tropy. Úplně na jihu zase JAR, kde být bílý prý není zcela bezpečné. Na první pohled tedy není kam jet.
Na druhý už to není tak děsivé. Jako se v jižní Americe prý dá příjemně pobýt v bezpečném Chile, tak i jižní Afrika má své světlé místo, a to je právě Namibie. Severně od JAR, jižně od Angoly, západně od Botswany, na západním pobřeží Afriky. Bývalá německá kolonie, státním zřízením republika od roku 1990, velké nerostné bohatství, vysoký (na africké poměry) HDP, relativně bezpečno... Navíc nějaká ta divoká příroda, pouště, savana, úřední jazyk angličtina, zkrátka ideální cíl pro pohodlnou dovolenou. Takže když do Afriky, tak Namibie. Na Windhoek, Vávro, na Windhoek!
Přímo do Windhoeku lze letět z Frankfurtu, ale z pochopitelných důvodů jsme nakonec zvolili let z Mnichova do Johannesburgu a z JNB následně do hlavního města Namibie. Cesta do Mnichova uběhla bez problémů, u Passau člověk najede na dálnici a pak se dá jet co okolnosti, auto a potřeby dovolí. Mně dovolily 170, takže jsme přijeli na Parkplatz 41 o hodinu dřív.
Byli jsme ten den poslední let, ve 21.55 (další byly až příští den v šest). Let trval deset hodin, naštěstí jsme měli pro sebe čtyři sedačky, takže jsme se mohli trošku rozvalit a zdřímnout. Poznatek: Uvést "Gluten-free diet" znamená, že vám přinesou jídlo úplně nejdřív a že je v něm hodně masa, hodně ovoce, hodně zeleniny a žádné "vycpávky". Přesně podle letového řádu jsme přistáli v JNB, přesně podle letového řádu jsme odletěl do Windhoeku (další dvě hodiny) a po úředních formalitách jsme byli v Namibii.
Upřímně - Namibie je ta lepší Afrika. Ale i tak varovali ostatní cestovatelé, na co si dát pozor, jakou autopůjčovnu nebrat, co si extra zkontrolovat, takže manželka nastoupila s checklistem jak od předletové přípravy Boeingu 737 a místní pobočce Hertzu trošku zvedla morálku: "A tohle máme zaplacené, tak proč to tu je znovu? A tady máme pojištění... Hever tam je? Dvě rezervní kola máme domluvená!" atakdál. Pak u auta nadiktovala každý škrábanec, každou rýhu, a dodávala stranou směrem ke mně: "Kdybys čet', co tam lidi psali, tak se nedivíš!" Chudák z půjčovny si musel myslet bůhvíco - přijel nějaký běloch, stojí u auta jak paša, nepřítomně se usmívá (nedostatek spánku) a jeho žena chodí a péruje dva zaměstnance autopůjčovny s každým detailem: "Ne, tohle není plná nádrž, máme ve smlouvě FULL, ano, napište tam sedm osmin nádrže..."
Co si myslel ve chvíli, kdy jsem nastartoval a dvěma mocnými přískoky vyrazil do provozu, to se ani netroufám odhadovat. Totiž: Mou podmínkou poté, co jsem zjistil, že se v Namibii jezdí vlevo, bylo auto s automatem. "Budu dost zmatenej z toho, že je všechno jinde a jedu vlevo, takže abych ještě řadil levou rukou, to nepadá v úvahu!" A abych potvrdil svoje slova, tak jsem vjel do výjezdu z parkoviště a mocně jsem setřel přední sklo. Ony totiž i páčky stěračů a blinkrů jsou přesně obráceně... Strážný se ke mně starostlivě naklonil: "Pane... víte že tu jezdíme vlevo?" Kývl jsem a opět jsem poskočil, protože levá noha reflexivně sešlápla spojku, co u automatu není. Nakonec se ale zadařilo, nohy si vzpomněly, a my vyrazili do Windhoeku, vstříc africké dovolené, téměř přesně 24 hodin po odjezdu.
