Věstník misantropizace

O tom, jak rodičům dopřát spojení se světem...

Chtěl jsem původně psát o něčem zcela jiném - o diskusní figuře, kterou krásně demonstrovali v Hateklubu Lucie Výborné, známém pod názvem iProtest. Jeden z deseti core diskutérů totiž slyšel ve vysílání RŽ kohosi vyprávět o moři, a přispěchal s velkolepým komentářem: Hovořili o sledích v moři a používali správný termín "hejno". Lucie Výborná by nepochybně říkala "stádo sleďů", možná že dokonce i "smečka sleďů". To je až patologické, ovšem - je to na iProtestu, tak se nedivím, považuji to za roztomilou ukázku smysluplnosti tamní diskuse a víc než tuto zmínku si to nezaslouží.

---

A teď zpět k věci: Moji rodičové před časem pojali myšlénku, že internet přes vytáčené spojení není až tak úplně ideální věc. Obě děti bydlí daleko, sestra až v Hradci, a když jedou na dovolenou, tak ani fotky nepřivezou, jen je vystaví na internetu, videa taky... Tak rodiče napadlo, že by si mohli i to ADSL pořídit. Napadlo je to asi rok poté, co jsme jim říkali, aby si pořídili ADSL, ale to pal čert.

Rodiče jsou samostatní a nějaké nástrahy techniky je nerozhodí, proto si objednali srdnatě samoinstalační balíček. Když mi tuhle novinku tuhle máma zvěstovala, tak jsem šel zkontrolovat počítač a povídám: To je sice hezké, že máš samoinstalační balíček, ale ten počítač z roku 2001 neoplývá síťovou kartou, takže ho na samoinstalační modem nepřipojíš...

Hm, hm, hm, jakáž pakáž, stejně monitor ukazoval všechny barvy v odstínech zelené, myš se nehýbala, protože byla zaprasená kulička, a i jinak to byl dýchavičný střep, tak si rodičové koupí nové PC! Rovnou od stolu jsem jim navrhl sestavu a odjeli jsme s tím, že si to nechají projít hlavou, jestli by třeba jako ještě radši nepřipojili síťovou kartu atd. To bylo minulý týden.

Teď v sobotu jsem zvedl telefon a zeptal se na to rozhodnutí. A máma mi líčila, že tedy nový počítač JO, protože ten starej, představ si, už je úplně na pendrek, ani CD mi nepřehraje! Povídám: "Jak to?" - No že prý přišel ten samoinstalační balíček ("To zvládnu zapojit, to je jak pro blbý, barevný kabely, barevný tečky na krabičkách, to zvládnu...") a v něm i CD. Vložili ho do počítače a hledali, jak se dostat k obsahu (autostart vypnut). Prý: "Pořád mi to psalo Vložte disketu..." - Já: Disketu? - "Teda ne disketu, to CD, tak jsme ho tam vkládali a ono to nic nedělalo... pak jsme ho tam zkusili dát tím stříbrným nahoru, furt to nic nedělalo, no šmejd..."

Inu, šmejd.

Až když jsem pak mluvil se sestrou, tak se vynořila náhle pointa.

Matka totiž zkoušela rozjet instalační CD, a když nevěděla, tak si zavolala přítele na telefonu, tj. sestru, a řekla jí: "Mám tam strčenou DISKETU a chci se na ni podívat, co mám dělat?" A sestra ji, nic zlého netušíc, navigovala na Tento počítač - A: - a vše se zaseklo na "Vložte disketu". Sestru holt nenapadlo po telefonu ověřit, jestli ta disketa je černá hranatá nebo lesklá kulatá - matka chtěla disketu, dostala radu k disketě.

Prej samoinstalační balíček!

Dostanou nový počítač, a v něm disketová mechanika ani nebude. Pro jistotu. Čím míň otvorů to bude mít, tím menší zmatky nastanou... A pro jistotu všechno, co nebudou potřebovat, zalepím leukoplastí a napíšu "SEM NIC NESTRKEJ!"