Tady banka...
Halo halo, je tam řeznictví Novák? Pan Novák osobně? Dobrý den, pane Nováku, něco bych po vás chtěl, ale řeknu vám to až po ověření údajů. Takže mi řekněte vaše rodné číslo, krevní skupinu, číslo účtu, DIČ, IČ a datum biřmování...
Občas si říkám, že bych velmi ocenil, kdyby mé jméno bylo v seznamech všelijakých organizací, co mi chtějí volat, s poznámkou: "Nevolat! Zuří!" - podobně jako má poznámku jakýsi distributor HW u Egiho.
Nesnáším lidi, co mi volají kvůli nějakým "obchodním" věcem. Vadí mi asynchronita telefonního hovoru, tedy to, že se mu nemohu věnovat až když na něj mám čas, ale IHNED. Je to zkrátka přerušení, vyrušení, navíc od někoho, kdo je připraven řešit určitou záležitost, a chce po mně, abych se ve chvíli, kdy se rozhodne mi zavolat, bleskurychle připravil a odpovídal mu. Prostě se drze vnutí se svým tématem.
Ano, vám možná telefon připadá jako dobrý způsob komunikace, ale mně ne. Bohužel, jsou lidé, kterým to nelze vysvětlit, a jsou i lidé, kterým to lze vysvětlit, ale kterým je to jedno.
Takoví lidé sedí většinou v nějakých firmách, hlavně v bankách, a volají zákazníkům, i když zákazník zaškrtl pětkrát "preferuji kontakt mailem". Né, oni si, kokoti, myslí, že když mi místo toho zavolají, tak že budu vstřícnější a že mě snáze ukecají - která hovězí hlava je to na těch kurzech učí, proboha? Toho bych rád viděl a rád bych mu zavolal! Když zaškrtávám "Nevolat, kontaktujte mě mailem!" tak pro to mám svoje důvody. Například ten, že voláte zásadně v nevhodné chvíle. Buď ještě spím, nebo už na vás nemám náladu, nebo zrovna jedu autem či tak něco. Zkusili jste někdy těm telemamlasům říct: "Zavolejte za chvíli, teď na vás nemám čas"? Nikdy nezavolají za chvíli - zavolají buď druhý den ve stejnou dobu, nebo za tři dny ve stejnou dobu. To znamená, že vás opět probudí - vyruší - zprudí.
Před časem mi zvonil telefon v devět večer. Takové volání člověka na chvíli vykolejí - co se děje? Kdo volá? Co chce? Proč takhle večer? Vstal jsem od programování, na telefonu "Skryté číslo". Zvednul jsem, nerudně jsem zavrčel "Příjem!" a poslouchal jsem, jak se mi představuje nějaký pán z Citibank. Pak pravil: "hovořím s panem Martinem Malým?" - "Ano, ale dlouho nebudete..." - "Tomu nerozumím?!" - "No, že voláte v devět večer a já v tuhle dobu nemám na vaše plky náladu!" - "Aha, no, tak to se vám omlouvám. Já vám volám kvůli nabídce naší půjčky, která je..." - "Mě nezajímá vaše půjčka, mně vadí, že mi voláte! Nevolejte mi! Nestojím o vaši půjčku! Nashledanou!"
Neuplynul týden, půl deváté večer, telefon... Zase vstanu od práce, jdu to zvednout, a tam pro změnu veselá šveholivá paní taky z Citibank tuším. Jestli mi může položit pár otázek, a že bude potřebovat pro ověření, abych jí řekl rodné číslo. "Nic vám říkat nebudu!", povídám. Paní polkla a povídá: "Ale... to... já pak nemůžu pokračovat!" - "To je váš problém, nemyslíte? Pro mne jste cizí člověk, co mi volá a chce moje rodné číslo, já vám ho říkat nebudu." - "Ale já jsem z Citibank!" - "No vidíte, a já jsem z ministerstva švihlé chůze!" - "Já - vaše zaměstnání tady nemám, podle toho vás nemohu ověřit, já budu potřebovat vaše rodné číslo..." - "Já vám ho neřeknu!" - "A proč, vy jste nespokojen s Citibank?" Bože můj! "Ano, jsem s Citibank velmi nespokojen, a to hlavně proto, že mi volají podobná individua v naprosto nemožnou hodinu. Já vím, že vy osobně za to nemůžete, že to je vaše práce a já vám ji rozhodně nezávidím. Teď zavěsím, ale předtím vám řeknu: Už mi nevolejte! Nikdy! Máte můj mail, já číst umím, vy jistě umíte psát, tak mi napište!"
ne že by všichni byli takovíhle idioti. Minulý týden mi zavolala paní z druhé banky a povídá: "Dobrý den, jsem Taa Ta z Raiffeisenky, jste pan Malý?" Přisvědčil jsem, a ona povídá: "Já se vám tu starám o účet v Budějcích na pobočce, a koukala jsem na to, že byste mohl získat lepší podmínky, nechtěl byste přejít na jiný typ účtu?" A protože jsem o tom přemýšlel už před časem, tak jsme se s paní domluvili báječně. Ale hlavně proto, že mě neotravovala s rodným číslem...
Zato dneska její kolegyně tomu nasadila korunu.
Abych to zasadil do kontextu: Od čtvrtka jsem byl na WebExpu. Byl jsem na jednom pokoji s Davidem Grudlem. Někdy se nás tam sešlo i šest. Před čtvrtou jsme spát nešli... Včera jsem šel spát opravdu brzo a dospával jsem všechny časové resty. Dneska ráno jsem se probudil poměrně brzy, asi v půl jedenácté. A tři minuty nato mi zazvonil telefon.
"Dobrý den, tady X. Yová z Raiffeisen Bank, hovořím prosím s panem Martinem Malým?" Grrrr... Já vím, že jim to psychologové a odborníci doporučili jako nejvhodnější větu na úvod, ale jak to říkají všichni, tak mě už tím dokážou přednasrat. V tu chvíli vidím všechny ty umělohmotné fráze, vidím je jak to čtou z toho papírku a říkám si: Proboha! Proboha! To je projev naprosto tupého stvoření! Proč mám ztrácet čas hovorama s tupými stvořeními?
"Ano, u telefonu."
Že prý volá a má pro mne nějakou informaci, ale chce ověřit mou totožnost. "Nic ověřovat nebudu, jestli mi něco chcete, tak mi to řekněte, ale jestli chcete dělat kašpárky, tak mě to nezajímá. takže o čem chcete mluvit?" - "No... o vaší platební kartě, ale nemohu víc říct..." - "Dobře, a je to něco špatného o mojí platební kartě?" - "No, to já nemohu říct!"
Jaj, vem babu čert, tak dobře. "Dobrá. Co chcete pro ověření?" - "Poslední čtyři číslice rodného čísla." Řekl jsem jí je, a ona zase najela na to tupé manuálové vyjadřování: "Ano, to je správná kombinace, pane Malý, vaše totožnost byla ověřena, pane Malý. Jak jsem již řekla, hovor se bude týkat vaší platební karty, pane Malý. Jak jistě, pane Malý, víte..." - a už jsem zas viděl rudě.
Že RB měnila kvůli mojí bezpečnosti (tuhle větu jim vymyslel opravdový ichtyl, ne? Jako kvůli MOJÍ bezpečnosti musela RB všem měnit karty?) platební karty, a že tedy jsem ji měl dostat a jestli jsem ji dostal. "Asi jo," povídám. "Myslíte debetní nebo kreditní?" - "Myslím PLATEBNÍ kartu od Raiffeisen!" No nevídaná komedie...
Nakonec i slečna došla na to, že jde o debetní kartu k účtu. "Dostal jste teď poštou novou kartu a nový pin?" - "Kdy?" - "No ... v průběhu května." - "Ano, to jsem dostal..." Čekal jsem že mě bude poučovat o bezpečnostních prvcích, ale bylo to mnohem horší:
"Vy jste tu kartu obdržel, a já se vás chci zeptat, proč jste ji, pane Malý, dosud neaktivoval?" - "Protože ji nepoužívám." - "A-a-aha, a proč ji nepoužíváte?" - "Nemám důvod ji používat." - "Víte že ji můžete, pane Malý, aktivovat teď, pane Malý, stačí když mi řeknete její číslo a heslo, které jste si nastavil jako komunikační heslo při založení účtu, pane Malý..."
Během hovoru jsem se přesunul do kuchyně, ujídal jsem z misky jídlo, a jestli se mi něco nechtělo, tak jít hledat, kam jsem s tou kartou švihnul hned jak jsem si ji přinesl. Navíc to "heslo", to je opruz největší - cosi jsem tam v roce 2002 v lednu napsal, a oni to po mně chtějí co dva roky vědět, a já si to nikdy nepamatuju a přijdu na to tak na šestý, sedmý pokus. To se mi rozhodně nechtělo absolvovat, nota bene s takovouhle slepicí, co mě stačila vytočit těma vikslajvantovejma řečma. "Aktivace karty," povídám, "je záležitost na pět minut, až to bude potřeba, tak si zavolám a aktivuju..." - "Proč jste si ji neaktivoval?" - "Aktivuju si ji, až ji budu potřebovat" - "Prosím? Co jste říkal?"
Nashledanou jsem řekl, tomu snad rozuměla.
---
Z toho všeho bych si dovolil odvodit základní pravidla:
- nevolejte mi s obchodními/pracovními věcmi. Nic není neodkladné, a vaše nabídka úžasných služeb už vůbec ne
- nevolejte mi, když si extra zaškrtnu "kontaktujte mě mailem"
- nevolejte mi, když nedokážete mluvit jinak než automatické odpovídací zařízení.
- pokud je některé z těchto pravidel nad vaše chápání, tak mi nevolejte vůbec. Zuřím.
