Tragédie a dilema
Trošku obecnější přípodotek k tématu mazání obsahu či démonům SEO - něco málo ze světa společenských dilemat.
Kdysi jsem sepsal sérii článků o jednom modelu ze světa teorie her - pamětníci si jistě vybaví Komunity a vězení, Útěk z vězení a Vězení se mění.
Vězňovo dilema popisuje rozhodovací procesy a hovoří o tom, jak se lidé rozhodují v situacích, když nemají dostatečné množství informací k rozhodování a když celkový výsledek závisí i na rozhodnutí jiných lidí (na něž nemají vliv a nevědí jaké bude). Tedy situace, které je většina z nás vystavena dnes a denně (ti šťastnější obden).
Když jsem články psal, měl jsem zcela jasnou představu o tom, jak lze aplikovat poučky z Vězeňského dilema ve světě internetu a webu. A platí to i pro další dvě dilemata, která jsou tématem tohoto článku.
V první řadě to je Dilema veřejného statku. Veřejným statkem je v tomto modelu cokoli, co může užívat každý bez ohledu na to, zda nějak přispěl k existenci či potřebnosti - například televizní či rozhlasové vysílání. Každý může tento veřejný statek užívat, aniž by přispěl na jeho provoz, a svým užíváním nijak nezmenší jeho dostupnost či prospěšnost ostatním.
Z čistě individuálního pohledu je ekonomicky racionální chování následující: Neplatit nic a užívat. Nejde jen o to, že člověk ušetří; vyhne se i nepříjemnému pocitu, že je trouba, který platí, zatímco ostatní parazitují. Problém je však prostý: Pokud se tak začnou chovat všichni, nebo alespoň výrazná část, tak statek zanikne.
V současném státním zřízení člověk nalezne mnoho věcí, které jsou považovány za veřejný statek, od důchodového systému přes silnice až po veřejnoprávní rozhlasové vysílání. Stát se ale rozhodl, že dilema zruší, a to tím, že zákonem uloží povinnost přispět. Takže si jako trouba, na němž ostatní parazitují, připadá každý daňový poplatník.
Doplňkovým problémem k dilematu veřejného statku je Tragédie obecní pastviny. Představte si jakýkoli společný omezený zdroj: Les, louku, pastvinu nebo třeba obecní studnu, k němuž má volný přístup skupina lidí. Na rozdíl od obecního statku v předchozím příkladu zde znamená zisk jednoho člena skupiny ztrátu pro ostatní.
Představte si vesnici, kde obec vlastní jednu společnou pastvinu a občané chovají krávy. Individuálně racionální chování je dostat na pastvinu co nejvíc svých krav a maximalizovat tak svůj užitek. Pokud se tak zachovají všichni, tak ale pastvina zanikne, všem bude způsobena škoda a obyvatelé zchudnou.
(Pravé orgie pro sociology nastanou ve chvíli, kdy bude třeba studnu vyčistit, pastvinu osít, les uklidit... Najednou se ukáže, že společný zdroj vlastně skoro nikdo nevyužívá.)
Tragédii máme, otázka je, jak se jí vyhnout. V reálu a v malých společenstvích nebývá tragédie až tak viditelná, protože se lidé trošku znají, a vždy se mezi nimi najdou krom chamtivců i takoví, kteří začnou "nezištně trestat nepoctivce" - vzpomeňte například na - leckdy velmi rozhodný - odpor fronty lidí proti předbíhačům. Ovšem po čase se z nezištných trestačů stane pořádková služba, která si pro sebe určí přednostní právo přístupu ke zdroji, a jsme tam kde jsme byli...
Jinou cestou je např. vypsání pořadníků - kdo , kolik, jak často smí... Třeba že každý soused smí vyhnat jeden den jednu krávu na pastvu. Nojo, ale co ten, co má krav pět? Jeho krávy budou čtyři dny hladovět? Pořadník je prvním krokem k dirigistickému dobru, které často vede k pokusům o spravedlivé rozdělení. Tedy že tomu sousedovi, co má pět krav, čtyři sebereme, a tím bude spravedlnost nastolena.
Na první pohled je vidět, že tragédie obecní pastviny je přesně ten model, na němž pohořely (a pohoří) veškeré levicové ideje o společném majetku.
Řešení podobných dilemat jsou v zásadě trojího druhu: Motivační, strategická a strukturální. Motivační řešení pracují s "morálním apelem", vyzývají k šetření, střídmosti, nesobeckosti, ženy a děti dopředu, mladší uvbolněte místa starším apod.
Strategická řešení navrhují co dělat když... a jak se zachovat, když... a jestli přijde támhleten dvakrát, tak já teda taky přijdu dvakrát...
Strukturální řešení fungují tak, že dilema ruší. Buď tím, že zintenzivní komunikaci účastníků a nutí je k dohodě, nebo tím, že veřejný statek převedou na jinou formu.
Zajímavý je pohled na řešení Tragédie obecní pastviny dle politických směrů: Levicové myšlenkové proudy hlásají, že je třeba omezit svou spotřebu, a tím buď dovolit zdroji, aby se rychleji obnovil, nebo přesunout řešení problému na budoucí generace. Ti, kdo mají zkušenosti s levicovou praxí vědí, že "dobrovolné snížení potřeby" je na tom stejně jako výše zmíněný veřejný statek: Člověk, který se chová individuálně racionálně, svou spotřebu snižovat nebude. Nastoupí proto stát, který snížení spotřeby nařídí. A protože stát není nic jiného než konkrétní lidé, kteří se rovněž chovají racionálně, tak si dokáží svou spotřebu nesnížit. Racionální chování je v takovém případě jasné: Snažit se přisát na stát, být jeho součástí a své omezení spotřeby tak alespoň trochu zmírnit. (Bystřejší jistě poznali...)
Pravice naopak hlásá, že veřejný statek, který má svého majitele, je z principu z dilematu, který by vedl k Tragédii obecní pastviny, vyjmut, a proto opravdovým strukturálním řešením sociálních dilemat v oblasti veřejných statků je jejich privatizace s přesně danými pravomocemi a zodpovědností. Otřesným příkladem za všechny budiž "společné vlastnictví" - myslím, že nejen v teorii, ale i v praxi bylo dostatečně prokázáno, že konkrétní vlastník se o majetek stará vždy líp než vlastník nekonkrétní - stát nebo "my všichni". "Společné vlastnictví" téměř vždy vede k Tragédii, kdy je každý přesvědčen, že má právo užívat, ale povinnost spravovat mají ti ostatní.
Materiál: Koukolík, Drtilová: Základy stupidologie, citace na BListech
Základy stupidologie - materiál na Medicina.cz
Proč vlastnit velryby, slony i vzduch - Science World
Madagaskarské lesy vrací zpět lepší management a soukromé vlastnictví - OSEL.cz
Nezištné trestání - Akademon
Komentáře
Pěkné, zvedl jste mě náladu.
Pěkné, zvedl jste mě náladu. Poslední dobou se potkávám především s "blbci" ale tyto články mají myšlenku a úroveň. A abych ten OT uzavřel tak přeji veselé vánoce.
Pěkné, dík.
Pěkné, dík.
Nádherně napsané, začínám
Nádherně napsané, začínám chápat hodiny ekonomie ze školy. Tento článek si jistě zaslouží pokračování.
Sice jsem většinu
Sice jsem většinu odkazovaných článků už četl, ale takhle pěkně shrnuté ne. Hezký článek.
Nevím jestli jsem to dobře
Nevím jestli jsem to dobře pochopil, tak se zeptám co je tím "privatizovat" myšleno. Znamená to, že se pastvina prodá soukromému majiteli, kterému budou všichni platit za použití pastviny? No a co když je tam nějaký chudý chudáček se svojí jednou kravkou, která je jeho jedinou obživou a obecní pastvina je jeho jediná možnost? Co když nebude mít na placení soukromému majiteli? I tak privatizovat a chudák má prostě smůlu?
Možná bych mohl hledat
Možná bych mohl hledat výjimky a způsoby, jak bude "sociální smír" zachován, ale odpovím natvrdo: Ano, pokud si někdo drží krávu a nemá ji z čeho krmit, tak nemůže po nikom očekávat, že ho pustí na svou pastvu, natož aby si na něco takového dělal nárok.
Analogicky: Když mám auto a nemám na benzín, tak nemůžu očekávat, že mi ho někdo dá zadarmo jen proto, že bydlím na samotě a musím všude jezdit. To jen některým sociálním skupinám byly rozdány mobilní telefony s paušálem, který dotyční neplatili, takže ho pak "někdo" zaplatil. A protože jsou tyto skupiny "vyloučené z pravidla příčiny a následku", tak se jim říká "sociálně vyloučené". ;)
Praxe ovšem není tak tvrdá. Vždy se v historii vyskytovaly milodary, kterým ti bohatší přispívali těm chudším. Akorát si o ně dřív museli chudí říct konkrétnímu dárci, dnes to za ně dělá "sociální stát" (taková institucionalizovaná žebrota).
Vámi popisovaný příklad by pravděpodobně dopadl tak, že by se chuďas domluvil s majitelem, že mu majitel dovolí (pokud bude dost krmiva pro všechny) vyhnat kravku na pastvu, a za to že pro něj bude chuďas třeba sekat trávu. Nebo se pár sousedů složí a "podíl" mu koupí. Fungovalo to tak po staletí, víceméně od úsvitu civilizace až do 19. století, kdy vznikly socialistické strany, které hlásaly, že je spravedlivé, aby každý, kdo má krávu, měl přístup k pastvině. Ale to je na jinou diskusi.
Pokud obecní pastvina
Pokud obecní pastvina existovala dlouhá léta a ten chudý chudáček si po dlouhém utrhávání si od úst ušetřil na kravku právě s vědomím existence obecní pastviny, tak mi privatizace té pastviny bez zohlednění chudého chudáčka připadá nemorální. Respektive, připadá mi asi stejně morální jako poplatek 10 kKč za přepis starého auta.
Na druhou stranu, souhlasím s názorem, že kdo nedokáže uživit vlastní děti, neměl by si je pořizovat.
Tohle jsou už spekulace.
Tohle jsou už spekulace. "Pokud by něco bylo", "kdyby se něco udělalo" a podobně. Chudáček si má zjistit, jestli obecní pastvina je a jestli se nechystá privatizace tohoto statku.
Pokud pastvina existuje a někdo povolí její náhlou a nečekanou provatizaci, je to špatně. Ale je to spekulace, předpoklad nejhoršího možného chování.
Pokud pastvina je a vypíše se řádné výběrové řízení na její provatizaci, plus třeba nějaké podmínky za jakých bude prodána (přístup chudáčků po dobu jednoho roku za takový a makový mírný poplatek), pak v tom nevidím problém.
Poplatek 10 kKč za přepis starého auta je hnus a zločin, toť můj názor.
Off-topic - co to je chlíveček "Úvodní stránka" u komentářů?
myslím, že nejen v teorii,
myslím, že nejen v teorii, ale i v praxi bylo dostatečně prokázáno, že konkrétní vlastník se o majetek stará vždy líp než vlastník nekonkrétní - stát nebo "my všichni".
Když vynecháme šťourání se v tom co to vlastně znamená starat se o majetek lépe a přijmeme takovou tu obecnou představu o "starat se o majetek lépe", ani pak myslím neplatí, že konkrétní vlastník se strá lépe vždy.
A taky se mi zdá, že tvrzení Ano, pokud si někdo drží krávu a nemá ji z čeho krmit, tak nemůže po nikom očekávat, že ho pustí na svou pastvu, natož aby si na něco takového dělal nárok.
je v rozporu s: Nojo, ale co ten, co má krav pět? Jeho krávy budou čtyři dny hladovět?
Není v rozporu. Přesně tyto
Není v rozporu. Přesně tyto úvahy ("chudák co má krávu a nemá obecní pastvinu" a "Lump, má pět krav a užírá ostatním / chudák, jeho čtyři krávy hladověj") stojej na počátku levicových "spravedlnostních" úvah, kdy se v touze po "spravedlnosti" vytvářejí teorie o nároku apod. Obojí jsou dvě strany téže mince a já jsem akorát nedostatečně zvýraznil ironii u "chudáka, co mu krávy hladoví".
Konkrétní vlastník, který je na věci sám zainteresován, který si ji takříkajíc udržuje "pro sebe" a vidí jednoznačnou vazbu mezi příčinou a následkem, se postará vždy lépe. Z tohoto pravidla si s klidným svědomím dovolím vyjmout některé "privatizátory", jejichž zájmem nebylo udržovat si věc pro sebe, ale prodat co mělo cenu a zbytek zlikvidovat. To ovšem s dovolením není "konkrétní vlastník starající se o majetek" ;)
No, i ten zainteresovany muze
No, i ten zainteresovany muze byt proste hlupak, ktery v dobre minene snaze dany majetek znici. Soukromý vlastník je motivován, ale nemusí mít intelekt.
...a proto by mu měl být
...a proto by mu měl být intelekt spravedlivě přidělen!
až nějaký úředník (v zájmu lidu) rozhodne o tom, že onen hlupák není schopen se o své věci starat, dojde poté k vyvlastnění či k nucené správě? to raději ponechme hlupákům jejich svobodu nakládat se svým majetkem hloupě!
Nikoliv, a proto neplatí, že
Nikoliv, a proto neplatí, že soukromník se o svůj majetek stará lépe VŽDY.
Vymýšlíte si protivníka. Uvedete výrok o přidělování intelektu a pak se s ním pohádáte. Sám se sebou.
nemusi mit intelekt
jestlize spravce majetku na to nema intelekt tak majetek mu nebude vydelavat a brzo ho prohospodari, pak se majetek dostane k nekomu jinemi.. bud ho proda nebo jestli neni uplne blby tak pribere chytrejsiho spolecnika,
kdyz proda, za nizsi cenu protoze je zanedbany, tak se treba ke sve louce dostane chudas co uciti sanci :)
krach podniku k tomuto systemu bouzel neodstranitelne patri... nelze jinak odstranit, jinak je zase efektivita ta tam...