Věstník misantropizace

Prý jsem včera napsal melancholický článek a způsobil tak ataku pochmurných nálad u některých čtenářů. Tak teď veseleji - o radostech muže v raném středním věku (což není totéž jako středověk), konkrétně o elektronice.

Ale ano, někdo mohl cítit z předchozího článku závan melancholie. Někteří, co mne neznají, mohou mít dojem, že žiju v permanentním stavu nasrání a životem procházím s výrazem člověka, co prodělává žlučníkový záchvat. Což samosebou není pravda - tvářím se jako bych měl záchvat žaludeční! A ačkoli nejsem ten typ, co dává radost najevo řevem po ulicích, tak to neznamená, že se nedokážu radovat. Jen jinak než je běžná představa (a asi i z jiných věcí).

To, co jsem včera psal, o práci a povolání, je pravda pravďoucí a tak to je. Ale každý mrak má stříbrný okraj, jak známo, všechno zlé je k něčemu dobré a vůbec. Takže krom zjištění, že "změny je potřeba" a krom razantního popostrčení k téhle změně si například užívám pravidelného biorytmu, totiž že ráno vstávám a mám důvod si oblíknout kalhoty. Dokonce se i s manželkou potkáváme v předpokládatelných časech. A navíc doma nepracuju, což je velké pozitivum - vidím jasně rozdíl mezi volným časem a prací. Práci si domů už netahám. Jen všechny ty pocity z ní, ale to je v podstatě pro dobro věci.

(Tolik snad pro ty nedomrlé kachní záprtky s mentální kapacitou nízkotučného jogurtu, co se cítí být povoláni vyprávět mi o mé povaze podle toho, jak na ně působí přečtení pěti mých článků. Jo, abych nezapomněl, takové chvíle s blbem, to jsou, když je to blb mimoběžný, také chvíle krystalické radosti.)

---

Ale teď k věci... Co jsem to jen...? Jo, už vím - radostné okamžiky středněvěkého muže! Přišla mi V6Z80P. Nevíte co to je? Ano, to jsem čekal...

V6Z80P je naprosto úžasná věc od člověka jménem Phil Ruston. Phil na svých stránkách Retroleum.co.uk oživuje ducha dob dávno minulých. Nepředstavujte si pod tím zas něco takového jako že o víkendu běhá po lesích a několikrát umírá coby mnich, zasažen dřevěným mečem do ruky, zas tak dávné ty doby nejsou. Phil místo toho resuscitoval dobu let osmdesátých a postavil si počítač s procesorem Z80, takové "homemade Spectrum". Pak ho vylepšoval, vylepšoval, zmenšoval, používal stále nové a nové techniky, až nakonec dospěl k šesté verzi.

Šestá verze obsahuje starou dobrou Z80 (ovšem o něco rychlejší než byla ta ve Spectru) a obrovský FPGA bazmeg Spartan II. K tomu nějakou tu bižuterii, paměti (512k operační, 512k video, 128k pro sprity) a malý PIC na komunikaci se světem. No a ve Spartanu jsou zadrátované veškeré periferie. Například si k tomu připojíte PS/2 klávesnici nebo VGA monitor - obojí stojí doslova "pár pětek" a válí se toho všude dost. Místo kazet, disket či IDE disků má V6 zabudovaný slot pro SD/MMC karty. Ve Spartanu zbylo Philovi i spousta místa na takové lahůdky, jako je HW podpora kreslení čar Bresenhamem, HW násobička, blitter či přehrávač samplů (4 kanály, zní to trošku jako Amiga). O spritech nemluvě. Ostatně, grafický subsystém (pořád mluvím o tom, co je namačkané v tom Spartanu) by i té Amize dělal čest (ve skutečnosti jí dává těžce na prdel).

V6Z80P může pracovat v klasickém režimu (co byte, to pixel), v režimu planárním (bitové roviny apod., pamatujete?) a v režimu tilemap. Vždy 256 barev z palety 4096. K tomu přidejte sprity, interpolátor pro kreslení čar, blitter (přenáší 1 bajt na 2 takty) a copper... Nádhera!

A tuhle nádheru mám doma! A kdo nevěří, ať tam běží, je to tak, na mou duši a psí uši, a mám z toho radost! Konečně hračka pro starého Spectristu! :)

Já vím, že to nechápete. A je mi to srdečně jedno, já jsem spokojený - i když mi to někteří nebudete věřit, protože zapšklí morousi se přeci neradují... ;)

Radostí v životě je zkrátka spousta a radovat se mohu, i když zjistím, že není všechno takové jak jsem si představoval.

A vůbec: Když nám nedělá radost okolí, můžeme si ji udělat sami! To je pozitivní zpráva, nemyslíte?