Věstník misantropizace

Misantropa mám hostovaného kdesi uprostřed prérie, a i když je to hosting levný s mnoha vymoženostmi, přeci jen je daleko a u webu se spoustou načítaných souborů je pomalá odpověď holt znát. Nakonec jsem to vyřešil pomocí levného (!) českého (!!) virtuálního serveru...

O vlastním serveru někde v NIXu jsem uvažoval už dlouho. Limitující je pro mne cena - vzhledem k tomu, že by byl víceméně (spíš více) na hraní a zdarmé experimenty (např. s CouchDB a CouchApp), tak se mi nechce udržovat "opravdový" server (za ty peníze). Levněji ho (samosebou) seženu kdekoli v EU, a bude to i pohodlnější, jen zase budou uživatelé remcat, že "to je pomalý", to když si nedám pokoj a nabídnu jim nedejbože třeba nějakou službu.

Nakonec jsem někde zahlídnul reklamu na Virtualmaster (ano, affiliate link, díky že jej použijete), že prý "český poskytovatel cloudových služeb". Šel jsem to nedůvěřivě prozkoumat (a při té příležitosti jsem zjistil, že už jsem dávno registrovaný), jako že to okouknu a že bych kdyžtak měl konečně ten vlastní server na experimenty.

První příjemné zjištění bylo, že po registraci máte malý virtuálek (64MB RAM, 2GB HDD) na deset dní k volnému otestování.

Obával jsem se, že Virtualmaster nabízí běžné VPS a přilípl na to populární slovo "cloud", jak je v ČR nedobrým zvkem. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že:

- to sice není plnohodnotný cloud, do něj tomu chybí např. datové úložiště, databáze a další služby, ale

- není to jen obyčejné VPS s webovým rozhraním - například účtování po hodinách a flexibilita při vytváření strojů mě příjemně překvapila.

Trochu mě zarazilo, že jsem nenašel ceník "za MB RAM a GB HDD per hodina", ale místo toho naštěstí máte k dispozici kalkulačku, kde si taháte šoupátkama a vidíte, kolik za kterou variantu zaplatíte, když server poběží měsíc. Pro srovnání s klasickými nabídkami je to perfektní.

Zkusil jsem si vytvořit testovací strojek. Vybral jsem si distribuci (CentOS) a parametry, a za pár minut server běžel. Chvilka hraní se SSH, a měl jsem malý milý server s Lighttpd a PHP. Pár dní jsem se mu moc nevěnoval, jen jsem zkoušel dostupnost, a když vše vypadalo bezproblémově, rozhodl jsem se.

Začnete nabitím kreditu (ocenil jsem možnost použít paypal, jak už jsem psal, tak nějaké šmrdlání s bankovním převodem nerad), a pak už můžete vytvářet servery co hrdlo ráčí. Na výběr máte kategorii Personal (ta levnější) a Production (u níž jsou pravidelné zálohy apod.) Nehledal jsem nic extra, žádné specialitky, jen jsem se chtěl vejít do 100 Kč/měsíc. Spíš víc prostoru na disku než paměti - na server mi nepolezou davy, ale rád bych, aby se tam vešlo víc dat. Můj požadavek nakonec splnila kombinace 128MB RAM a 8GB HDD, a mám to za krásných 95, aTo děkujem. Zvolil jsem Ubuntu server (z nějakého důvodu nelze vybrat Debian, i když v ukázkách na titulní stránce je) a udělal si "instalační večer".

Původně jsem zvažoval nějakou caching proxy, pravděpodobně Squid, ale nakonec jsem, po diskusi s odborníkem, usoudil, že na její nastavování nemám nervy, a rozhodl se použít mod_cache z Lighttpd. Vše vypadalo krásně do doby, než jsem zjistil, že bych musel patchovat zdrojáky Lighttpd a překládat to znovu. Což, to by nebyl problém - horší bylo, že na virtuálu v základní instalaci není GCC a další nutný bordel okolo, a představa jak to celé stahuju jen kvůli překladu Lighttpd a pak zase vyhazuju se mi moc nelíbila.

Takže jsem nakonec rezignoval, k Lightu jsem přidal PHP5.3 a napsal si v něm jednoduchou stránkovou cache. Od té chvíle trvá první požadavek na stránku pár sekund (než se pošle požadavek do Emeriky, než ho tam vyříděj, než ho dostavník doveze z Kukuřičné Lhoty zpátky do San Francisca a než se přes Malajsii, Frankfurt a Strážný dostane zpět), ale všichni další už to mají střelhbitě a okamžitě.

Se zneplatňováním cache jsem se moc necrcal - komentáře tu nemám, takže se stránky moc nemění, no a když napíšu článek, jako třeba teď, tak ji prostě ručně smáznu. Trošku jsem laboroval s nastavováním domén, ale nakonec to šlo.

No a nastal čas se hrabat v serveru. Koukal jsem do FAQ a zjistil, že Virtualmaster nabízí IPv6. Celý sobotní podvečer jsem se snažil porodit IPv6, PINGnout si aspoň na vlastní kartu, a naučil jsem se přitom mnohé zajímavosti o tomto protokolu, jako třeba že s kernelem 2.16 musíte zadat u "ping6" rozhraní, přes které se má pingat, nebo že jistá hláška znamená, že nejsem root (přitom jsem, divné...), no a jak jsem tak laboroval (ne, nefunguje mi to), tak jsem zjistil, že mám plný disk. Dalšími experimenty s "df" a "du" jsem odhalil příčinu - celý root měl jen 1GB.

Ha, vhodná příležitost napsat na hotline. Napsal jsem, jak si to mám vysvětlit, a za deset minut přišla odpověď: při vytváření není root přes celou velikost virtuálního disku, stačí udělat "resize2fs /dev/xvda", pokud nepomůže, obraťte se s důvěrou na nás. Udělal jsem, a bylo to tak! Míra spokojenosti opět vzrostla. Teď jen doufám, že to bude fungovat takhle bezproblémově i dál.

Takže si to shrneme: vlastní virtuál s náběhem na cloudové služby (účtování po hodinách, "šablony serverů" atd.), umístěný v ČR, a za cenu sdíleného hostingu? U mě zatím dobrý...

(Kdybyste někdo chtěl Virtualmaster zkusit, tak můžete říct, že vás posílám.)