Věstník misantropizace

Já vím, měl bych dopsat Namibii... a taky Čínu... a věnovat se nějakým závažným světodějným událostem a napsat o skvělých hrách, co jsem v poslední době hrál, ale to já ne, já místo toho zase budu psát o svém subjektivním vidění světa a času.

Když jsem se v dubnu 2009, tedy před rokem a třičtvrtě, potkal s jedním známým a diskutovali jsme o práci, zeptal se mě: "Tebe ta práce opravdu baví?"

Minulý týden mi jiný známý řekl tatáž slova, ale s jinak umístěným důrazem a jinou intonací: "Tebe ta práce opravdu baví!"

Jo, mě ta práce opravdu baví a jsem s ní spokojen. Před dvěma lety jsem měl pocit, že jsem se totálně zahrabal, a že je mi souzeno psát kokotské CRUDy v PHP stále dokola. Dneska dělám to co mě baví s věcma, které mě baví, a přitom nemám nádenický pocit, že mi krásu nového pískoviště zoškliví nějaká hnusná rutina nebo rutinér.

Ale dobře, ať to není o mně - nechť je to o vás: Než jsem přišel do IInfa, většinu lidí jsem neznal, jediné známé jméno pro mne byl Aleš Miklík, ze kterého jsme si s "Davídkem" dělali legraci. Musím po roce a půl na rovinu říct, že jsem v IInfu potkal řadu sympatických a příjemných lidí, a Aleš Miklík patří k těm nejsympatičtějším (snad se teď ostatní neurazili). :) Pro mne je IInfo příjemná firma, kde se třeba občas názorově "rafnu", ale nikdy nemám beznadějný pocit, že se nebudeme moct dohodnout.

---

Jo, trošku zanedbávám svoje stránky. Nemám na to čas ani energii. Zanedbávám svoje projekty (online assembler pro osmibity mi leží na disku skoro rok). Není čas, energie, ni motivace. Jsem zahlcen novinkami a možnostmi natolik, že už nemám ani čas s nimi něco smysluplnýho dělat.

Nebo spíš mi vadí, že pod nimi stále musím psát ty kokotské CRUDy.

---

Díky nové práci mám čím dál častěji možnost zkusit si vystupování před lidmi. Dobré to je, postupně se zbavuju nervozity a za tři, čtyři roky budu možná i během přednášky vědět kde jsem a co dělám :)

---

Stále častěji zjišťuju, že mi nejvíc vyhovuje dovolená ve stylu "přijedeme tam, vezmeme auto a projedeme si co chceme". A stále častěji zjišťuju, že bych na příští dovolenou jel zase do USA, zase na západ, ba co víc - zase do těch samých míst. Klidně. Zase jet Novým Mexikem či Utahem, poslouchat Sirius XM... červené skály, písek, rovné silnice... Ach.

Ne že by Namibie byla špatná, užil jsem si ji neméně a věci jako "setkání se slonem" jsou emocionálně velmi silné. Ne že by nebyl na Zemi dostatek dalších míst - od Austrálie po jižní Ameriku - kde jsem ještě nebyl, ale... prostě... chci zas prérií svá stáda (pod kapotou) hnát, ze Santa Fé přes Rio Grande, přes mlžné hory a široké pláně... (Jen Vegas bych vynechal.)

---

Uvidíme.

---

A vy se mějte jak nejlíp dovedete. Užijte si svátky a ať se vám v novém roce daří vše, na co sáhnete...

pf2011