Věstník misantropizace

Arizona, Arizona, to je pravých mužů zóna. Karty šustí, kulky bzučí, krávy cituplně bučí, cítím se v té pohodě jako ryba ve vodě.

Joshua Tree je takový... jako že strom, ale juka. Teda Yucca. Za Palm Springs jich je spousta. Rostou všude možně, ale naprosto nejmíň jich je v Joshua Tree National Park.
Z Californie do Arizony je to prosté: "Po 20km doleva..." - "Po 40km doprava" - "Za 37km najeďte na dálnici" - "Po 472km sjeďte vpravo". Po cestě vidíte hory. Hory. Hory a hory. Hory. Odpočívadlo (perfektně vybavené). Další odpočívadlo: 76 mil...
Nikdy, NIKDY si nevybírejte motel u železnice. Nejdřív se ozval zvuk přistávajícího vrtulového letadla. Pak trojhlasý řev sirény. Pak ještě čtyřikrát. Pak projel okolo vlak: 5 lokomotiv táhlo asi tak kilometrovou soupravu vagónů. Totéž se opakovalo každých 30 minut.
Rádio v autě oplývá satelitním přijímačem. Přelaďujeme mezi kanály 4 až 9. 4 je "40th on channel 4", 5 je "50th on channel 5"... princip je, myslím, jasný. Kanál 10 jsou "love songs", kanál 13 je "All Elvis", kanály 14 až 412 jsou všechno možné, od "rock" přes "pop" až po rozhlasové mše. Mezi Joshua Tree a Flagstaffem jsme slyšeli všechny kanály.
Grand Canyon se nepopisuje, ten se musí vidět.
Z Grand Canyonu jsme včas dojeli na letiště a tam se dozvěděli, že kvůli větru jsou lety zrušené.
Vyjeli jsme k Meteor Crateru s tím, že máme hodinu a půl k dobru, a že to tedy stihneme včas, dřív než v pět zavřou. V půl čtvrté jsme byli dvě míle od kráteru. Pak se doprava zastavila kvůli větru a prachové smršti. Stáli jsme na dálnici a autem cloumal vítr. Hodinu. Dvě. Tři... Pak zapadlo Slunce, vítr se utišil a po osmé večer jsme se zase rozjeli.
Během pěti hodin na arizonské dálnici stihnete odvyprávět i stručný souhrn války v Tichomoří a základy kosmologie.
Zítra přejedeme do Nového Mexika, čeká nás Alamogordo, Los Alamos a White Sands. Bod dostane ten, kdo zjistí, co mají tato místa společného a proč je chci vidět.