Věstník misantropizace

Víte, nedalo mi to... Opravdu je černobílé vždy špatné? A není to tak trošku - černobílý názor?

Poslední dva dny jsem přemýšlel nad tím, jestli jsou mé černobílé odpovědi opravdu tak špatné, že jsou vhodné jen pro jednoduché lidi.

Intelekt s sebou nese strašlivé prokletí, prokletí pochybností. Zatímco jednoduchý člověk nepochybuje a je mu vše jasné (a to, co mu jasné není, o tom nechce vědět - v tom spatřuju dar prosté mysli), tak člověk, který je zvyklý nad věcmi přemýšlet a zvažovat je ze všech možných hledisek, těžko vynese jednoznačný soud. Čím víc má informací, které do rozhodovacího procesu může zahrnout, tím je jeho rozhodování těžší.

Interně můžeme zaujmout postoj na celé škále šedi - ba co dím, v celém HLS prostoru! Můžeme své názory diskutovat s dalšími, můžeme se dlouhé hodiny dohadovat o jednotlivých odstínech, a výsledkem toho nebude nic jiného než (přinejlepším) názorový posun k jinému odstínu.

Což nevadí u ryzích intelektuálů. Ti mohou se svým názorem stát kdekoli a jejich krédem by mohlo být: "Já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde!"

Problém není s názorem na věc.

Problém je jinde a zní rozhodování.

Zatímco názorů může být tolik, kolik je lidí, a zatímco můžeme vnitřně zastávat postoj jakkoli vyvážený, dojdeme do bodu, kdy je potřeba se rozhodnout.

A rozhodování není spojité. Je diskrétní. A to většinou velmi razantně. Leckdy je na výběr jen z několika málo variant, a dost často z pouhých dvou.

Lidé, kteří mají zkušenosti s počítačovou grafikou, tenhle proces znají. Setkají se s ním, když je potřeba převést obrázek ve stupních šedi na "opravdu černobílý".

Řeší se to trikem zvaným "dithering" - tedy že se každý bod rozdělí na "podbody" a čím tmavší byl původní bod, tím víc podbodů bude černých a vice versa. (Technické detaily opomíjím, nejsou podstatné.)

V našem případě by bylo potřeba každou "velkou" otázku rozdrobit na maličké, na ty odpovědět "ano/ne" a výsledek by se pak blížil našemu názoru.

Jenže někdy není možno drobit nebo zanášet do výsledku "ditheringový šum". Někdy je potřeba opravdu rozhodnout.

Když si ve svém oblíbeném grafickém programu dáte převést obrázek ve stupních šedi na černobílý (1 bit) a odškrtnete "dithering", uvidíte jeden jediný posuvník, nazývaný Threshold (práh). Ten určuje dělící bod - co je světlejší, bude bílé, co je tmavší, bude černé. Vy si musíte jen nastavit rozhodovací práh tak, aby výsledek byl pro vás přijatelný.

---

Lidé co se ohánějí demokracií se rovněž rádi ohánějí všelidovým hlasováním. Jenže referendum je právě takové "rozhodování bez ditheringu". Pamatujete se? Jistě jste měli na vstup do EU spoustu názorů... Zvaživali jste široké spektrum výhod a nevýhod. Nešlo říct ANO, nebo NE - či alespoň zodpovědný člověk to nemohl říct jen tak. Ale nakonec jste museli nějak nastavit práh a říct: ANO - NE?

Protože kdybyste neodpověděli černobíle, kdybyste mohli vyplňovat škálu, tak by z toho nebylo rozhodnutí, ale vyjádření názoru.

Vyjádření názoru je krásné, demokratické, pluralitní - a hlavně lze názor vyjadřovat donekonečna. Ale rozhodnout je potřeba. Je potřeba z toho celobarevného názoru udělat hnusně jednobitové rozhodnutí: buď ANO, nebo NE. Ostatně, už Nazaretský k něčemu takovému nabádal, vzpomínáte?

---

Nelze říct "Neortodoxní názor je dobrý, černobílé rozhodnutí špatné". Protože přijdou chvíle, kdy je potřeba opravdu celou "složitou a komplexní problematiku" zúžit, "degradovat" na pouhý jeden bit a rozhodnout se.

---

Výše jsem napsal, že jen ryzí intelektuálové mohou donekonečna cizelovat své barevné škály a stupnice šedi. Lidé běžné praxe musí rozhodovat. Musí dnes a denně ze svých barevných názorů vytvořit jednobitová rozhodnutí.

Jemným zadostiučiněním je, že při pohledu z dostatečného odstupu se tyto malé černobílé body slijí do onoho původního "nečernobílého" vnitřního názoru. Ironie je, že nikdo z nás nemá dostatečný odstup od svého ditheringu.

---

A tak dál uvnitř zastávejte nejednoznačné postoje k velkým otázkám, ale buďte připraveni nastavit správně rozhodovací práh, až se doba zeptá... A pamatujte si, že ten, kdo se "bojí zkreslení" a "odmítá zjednodušit na černobílou" se v zásadních chvílích nerozhodne. A pokud se nerozhodne, rozhodnou za něj jiní...