Věstník misantropizace

Ačkoli se v titulku nenápadně odkazuju na úterní události v Českých Budějovicích, bude se jich tento díl Misantropického slabikáře týkat jen okrajově a na rovinu přiznám, že jsem to napsal takto, abych evokoval jméno jistého filmu. Ve skutečnosti půjde o lůzu, masu, dav a selhání elity, plus jeden aktuální pojem.

Petr Koubský se ohradil proti použití slov "lůza" či "plebs" (nebo "socky") v souvislosti s davovou hysterií při shození peněz do davu. Má pravdu, s lůzou nebo "sockama" měly události společné pramálo. Na náměstí totiž nestála lůza (ta pravá postávala na okrajích a žebrala) ani sociálně slabí lidé. Stáli tam obyčejní lidé, pleo, lid - studenti, rodiče s dětmi, mladí, staří... Od pohledu suma lidu. Těžko soudit, kolik z nich přišlo kvůli zábavě (ať už si o podobných masových akcích myslíme co chceme), a kolik kvůli vidině rozhazovaných peněz, a je to ostatně jedno, protože tím hlavním, kdo stál na budějckém náměstí, totiž nebyli lidé, ale pohyblivá masa - dav.

Na druhou stranu byla reklamní kampaň postavena tak, aby oslovila určitou skupinu lidí - gró sdělení bylo "Vysypeme na vás sto tisíc". Lze snadno předjímat, na koho je taková kampaň mířená: Na plebs, a to nikoli v sociálním slova smyslu, ale ve smyslu morálně-duchovním. Na "plebs ducha". Ostatně i římští patriciové věděli, že některé lidi osloví idejemi, jiné jen tím, že mezi ně hodí pytel zlaťáků - a mezi řevem "ukřižuj" a "sláva" leckdy ležel jen ten pytel zlata.

Takže ačkoli nešlo JEN o lůzu ani socky, rozumím hlasům, které vypichují právě tenhle aspekt celé akce a přenášejí ho šmahem na všechny účastníky. Je to omyl, pochopitelný, ale těžko omluvitelný.

---

Prvním termínem dnešního slovníčku budiž vysoce aktuální morální panika. Tenhle jev je spjat s masou a plebsem moderní doby. Cohen píše: "Čas od času se společnosti stávají předmětem morální paniky, kdy situace, epizoda, osoba nebo skupiny jsou definovány jako ohrožení společenských zájmů a hodnot. Podstata je stylizována do stereotypní podoby mediálního sdělení; redaktoři, biskupové, politici a moralizátoři stavějí mravní barikády, společensky uznávaní experti definují diagnózu a navrhují, co dělat."

Morální panika prochází pěti fázemi:

1. Je vyvoláno znepokojení masy (veřejnosti) nějakou událostí, děním nebo lidmi.
2. Znepokojení přeroste v nepřátelství a rozdělení na MY-ONI.
3. Vzniká shoda na tom, že ohrožení je reálné a že je potřeba přijmout rozhodná opatření k jeho likvidaci.
4. Stupeň znepokojení nad konkrétní věcí disproporčně přesáhne míru znepokojení u jiných srovnatelných situací; disproporce je dána zkreslením statistických dat, použitím umělých údaajů a účelových lží a mediální pozorností.
5. Morální panika může zmizet tak náhle a "bezdůvodně", jak náhle a "bezdůvodně" se objevila.

---

Lůza původně označovala lidi na okraji společnosti, deklasované živly, "lumpenproletariát", co přitáhl do Říma za vidinou bezpracného živobytí z odpadků. V moderní době se pojem lůzy trochu posunul, jak píše Arendtová: "Lůza není totéž co lid, lůza je jeho karikatura. Jsou v ní zastoupeny všechny třídy, jako v lidu. Proto je tak snadné lůzu za lid zaměnit. Zatímco lid bojoval ve všech revolucích za své skutečné zastoupení, lůza volá po silném muži, po velkém vůdci, protože lůza nenávidí společnost, na jejímž okraji stojí."

---

Plebs: "Nejde o to, že by davový člověk byl hloupý. Naopak, ten dnešní je chytrák a má větší schopnosti chápat než dřív. Ale tato schopnost mu není k ničemu." Ne že by se vulgární tvor cítil vynikajícím a ne vulgárním; ale vulgárnost prohlašuje a vnucuje právo na vulgárnost a vulgárnost jako právo," píše Ortega. Trefně tak vyjadřuje, že naši dobu vyznačuje to, že obyčejný člověk, vědomý si své obyčejnosti, si troufá hájit právo na všednost a vynucuje si ji všude. Ruku v ruce s tímhle postojem jde selhání elit, o jejich rezignaci na cokoli, co by jen vzdáleně připomínalo člověka přesahující hodnoty. Elity se dnes utápějí v pochybnostech a jakoukoli myšlenku na vedení samy sobě zakazují, protože v ní cítí "pošlapání rovnosti". "Kdo jsem já, abych řekl, co se má nebo nemá?" je leitmotivem úvah dnešního intelektuála. Bohužel.

Už Čapek trefně poznamenával: "Kdyby se noviny nesnažily ráno i večer služebně vecpat na úroveň svých čtenářů, ztratili by čtenáři brzy uspokojení ze své průměrnosti. Říká se, že noviny jsou dělány svými čtenáři. Ano, bohužel: měly by však být dělány několika vzdělanými a myslícími lidmi."

---

Rovnost: Každý dav inklinuje k rovnostářství a nechápe, že nerovnost je podmínka kulturního rozvoje. Na světě by neměli být vyšší a nižší, všichni by měli mít stejná základní práva - ale to neznamená, že by si měli být jinak rovni!

Ostatně popření nerovností a jejich označení za fundamentální zlo vedlo k vzniku socialistických idejí. Socialistické ideje jsou stejně absurdní jako víra v blažený posmrtný život. Jejich méněcennost je jen v tom, že zatímco víra v království nebeské nemůže být empiricky vyvrácena, tak socialismus sám sebe diskredituje ve chvíli, kdy začne být realizován. Zkrátka: Moc socialistických idejí poroste do té doby, než je někdo začne realizovat.

---

A na závěr ještě jeden citát z Le Bona: Vůdcové, kteří se stavějí do čela davu, nebývají zpravidla muži myšlenky, ale muži činu. Jsou málo prozíraví a nemohou jinak, poněvadž prozíravost vede k pochybnostem. Vůdcové působí na dav tvrzením, opakováním a nákazou, tedy: tvrzením bez důkazů, opakováním téhož tvrzení až do jeho přeměny v nekriticky přijatý myšlenkový stereotyp, a pohybem tohoto stereotypu v prostoru.

---

Psychologii davu coby extrémního příkladu masy si necháme na jindy. Kdybych měl shrnout to, co zaznělo výše, a obloukem se vrátit na začátek, tak bych napsal toto: Lůza je "masa somráků". Ano, přesně těch, co potkáváte na nádraží. Plebej býval bezprávný člověk v Římě, dnes je to spíš opak elity; člověk, spokojený se svou středností a všedností, který rezignoval na vzestup (pod heslem "Stoupat výš? Mně je tu dobře a jestli mi něco chtějí, ať se oni skloní!").

Lůza v Budějovicích na náměstí byla - stála v podloubích okolo náměstí, tam je místo lůzy od starého Říma. Plebs? Ale jistě, dá se usuzovat, že na výzvu směřovanou na senzory plebejství reagovali hlavně plebejci. Socky? Kdepak... Prostě lidi. Zaměstnanci, podnikatelé, studenti, rodiče - lidi! A dav, to především.

Petr Koubský nechápe, že někdo může používat slova jako lůza zcela vážně, ne v póze. Petr vnímá pravděpodobně slova lůza a plebs jako hanlivé štítky. Já mu rozumím a myslím že vím, proč ho tato slova nadzdvihávají.

Petr správně píše: "Uvažujeme v kolejích těch slov, která používáme". Proto je potřeba se stále učit, rozšiřovat si obzory a používat co nejvíc slov, aby naše koleje nebyly příliš úzké a nevedly jen jedním směrem.

A to, že občas použijete slovo, které si úzkokolejní lidé přivlastnili v jednom určitém významu, je mrzuté, ale pochopitelné.

---

PS: Citace v textu jsou převzaty z předmluvy Miroslava Petruska k Canettiho knize "Masa a moc".