Hlavně si o sobě moc nemyslet

Když se hovoří o české povaze, tak často padají slova jako "malost", "závist" či "nepřejícnost". Ale kdybych měl vybrat jednu vlastnost, která mě na českém prostředí štve nejvíc, tak by to vyhrála "prostřednost".

Být prostřední je, poněkud absurdně, považováno za ctnost. Těmi prostředními, ovšemže. Ti vzadu jsou objektem pohrdání, maximálně mají nárok na soucit. Ti vpředu jsou haněni za to, že opovrhují ctností být uprostřed. Kdo je prostřední, kdo jde s proudem, kdo se neodlišuje a je "jako my", tak je správný a hodný, "rozumný" a taknějak náš.

Když se sejde pět zcela rovnoprávných Čechů kvůli nějakému společnému zájmu, není v tom problém. Problém nastane ve chvíli, kdy mezi sebou vyberou prvního (mluvčího, vedoucího či tak něco). V tu chvíli automaticky vznikne opozice čtyř proti "tomu nahoře" - i když před pěti minutami byl ještě "jeden z nich". Teď už není, teď je to "tamten", co je nahoře, co už není prostřední... co si o sobě najednou moc myslí.

To je vůbec věta vět, kvintesence národní tragédie... Každý z nás už "s mateřským mlékem" nasával ducha prostřednosti, který mu říkal, že být spokojený sám se sebou je neslušné. Můžeme se sebeuspokojení oddávat v soukromí své mysli, ale veřejně říct: "Jsem dobrý!", to je snad ještě horší než se na veřejnosti obnažovat. (Na druhou stranu každý prostřední je v kruhu svých nejbližších mistrem světa v lecčems... hlavně pak v tom, co nikdy nedělal a u čeho nehrozí riziko, že by to někdy dělat musel.)

Když jsem byl dítě a ptal jsem se, proč nemůžu o sobě říct, že jsem v něčem šikovný, tak jsem se dozvěděl, že by to prý ode mne nebylo hezké. Že by z toho byly ostatní děti smutné, že neumí to co já, a že by mě neměly rády. Dokonale absurdní - bohužel realita je opravdu taková. A ještě horší... Učili nás, abychom na sebe nebyli hrdí, abychom své zásluhy bagatelizovali, abychom své schopnosti umenšovali a abychom na sebe nebyli pyšní. Abychom si o sobě moc nemysleli.

Energii, kterou by prostřední mohli věnovat tomu, aby na sobě pracovali a uměli svoje schopnosti prezentovat, místo toho věnují na oltář kolektivního ducha prostřednosti. Sledují, kdo je jejich, prostřední, a kdo vyčnívá. Pokud vyčnívá náhodou, tak ho prostřední něžně upozorní. Pokud ale vyčnívat chce, tak je pro prostřední nebezpečný, a je potřeba mu to dát sežrat.
Hlavně aby si o sobě moc nemyslel!

"Myslet si o sobě" je zlo! Ctnost je být prostřední, nebo se alespoň prostředně tvářit, a aktivně se podílet na dehonestaci těch, co si o sobě moc myslí, co jsou na sebe hrdí. Protože každá hrdost na sebe sama, na svoje schopnosti či na svoji práci je v českých zemích považována za přehnanou. A přehnaná hrdost či přehnané sebevědomí je zváno pýchou, a pýcha je hřích - a už pohádky nás učí, že pýcha je trestána...

- Stejně to za nic nestojí...
- Stejně to už dávno udělali jiní...
- Stejně jsou jiní v tomhle lepší...
- Nevím proč kvůli tomu děláš takový povyk...
- Myslíš si o soběš bůhvíco nejsi...
- A co má bejt?
- Změnil ses, víš to? Sláva ti stoupla do hlavy, a ty jdeš přes mrtvoly. Zapomínáš, žes ještě včera byl jeden z nás.

Byl, byl... ještě včera, chtělo by se zařvat. Ale pak jsem začal něco dělat, zatímco vy jste dál seděli a hlídali si svou prostřednost!
Na hrdost rozhodně nezajdeme. A hrdostí myslím tu opravdovou hrdost na něco, co jsme dokázali, co jsme udělali, co jsme zvládli. Jediná hrdost, co je tu tolerovaná, je hrdost na to, o co jsme se ani v nejmenším nezasloužili: Hrdost na to, že jsme se někde narodili či hrdost na to, že sportovci ze stejné republiky dosáhli nějakého úspěchu. To dokáže Čechy zvednout a vyhnat do ulic - oslavit cizí úspěch, na kterém se ani v nejmenším nepodíleli! Ale oslavit vlastní úspěch, to je český smrtelný hřích!

Často lidé kritizují kvalitu práce řemeslníků. "Kam upadla stavovská hrdost?" Kam by upadla - byla zašlapána hordama prostředních, pro něž je každá hrdost špatná. Ono ale jedno s druhým souvisí. Když patří k dobrému tónu "nebýt hrdý na vlastní práci", tak se nikdo nemůže divit, že třeba řemeslníci odvádějí práci, na niž hrdí nejen že nejsou, ale ani být nemohou. Proč by dělali práci tak, aby na ni mohli být hrdí, když by je za to okolí ukousalo, že? (A opět: Čest výjimkám). Představte si, že byste pochválili zedníka za dobře udělanou práci, a ten by vám odpověděl: "Jojo, dal jsem si záležet, ta zeď něco vydrží, je rovná, cihly dobře pokladené, na výšku jak když střelí, fakt to byla dobrá práce, to jsem si užil!"

Takového zedníka jsem i viděl. Takovou práci odvedl. A víte, co řekl? "Mnále... vobyčejná zeď. Nic moc..." "Děláte jindy lepší?" - "Ne, dělám takovýhle..." - "No a tahle je špatná?" - "No to zas ne, to je dobrá zeď, to rozhodně špatná není..." a v tu chvíli mu zajiskřily oči a povídal: Helejte, já si totiž udělám takový tohleto, a podle toho jedu, a každou cihlu mám na milimetr přesně od té druhé a na konci mi to sedí tip top, dva milimetry ulítnou nejvejš!" Takže jsem mu zeď zase pochválil, ale on zase něco zamrmlal, že to nestojí za řeč...

A tak jsme raději hrdi na českou krajinu, na české sportovce, na české pivo, na kdeco, čeho se nám dostalo bez vlastního přičinění, jen ne sami na sebe, na svou práci, na své schopnosti, na své úspěchy...
Dlouhodobě vštěpovaná neschopnost být na sebe oprávněně a přiměřeně hrdý vede k extrémům. A tak vidíme lidi, co makají jako šrouby a nakonec říkají "to nestojí za řeč", a na druhé straně šulínky, co jednou podrželi štafle, a hnedle křičí: "Beze mne by to nešlo!" - protože nejsou schopni být na sebe zdravě, přiměřeně hrdí.
Léčba je prostá. Stačí začít sám od sebe, začít si sám sebe, své práce a svých schopností vážit. Zkuste příště, až vám někdo poděkuje za něco, co jste pro něj udělali, neodpovídat českým národním "to nestojí za řeč" nebo "to nic nebylo", ale "rádo se stalo". A když to budeme dělat všichni sto let, bude se tu hned líp dýchat.

Komentáře

nápověda pro blbce jako su

nápověda pro blbce jako su já: kvintesence = charakteristická podstata něčeho, zhuštěně zachycená.

diky

diky

Pro blbce, jako su já?

Aneb: já sice vím, co je to kvintesence (což většina ostatních neví), ale nepovažujte mě za chytřejšího, nene, já su blbec, já su prostřední.

Uprostřed je pohodlněji a

Uprostřed je pohodlněji a člověka tolik nebolí případné omyly či chybná rozhodnutí... :) "Já vám říkal, že tomu moc nerozumím..." (srv. "Říkají o mně, že jsem odborník" - Slavnosti sněženek)

chybí mi zde funkce tisk

chybí mi zde funkce tisk přímo na pracovní-kolbenkovou nástěnku.

pravda

ked v tomto texte vymenis cech za slovak tak to sedi na 100%. bohuzial. to je socialisticky model, kedy je kazdy rovnaky, rovnocenny (vlastne menej cenny) a vsetko mimo je zle. skoda, ale snad ked sa zacne u seba a u deti, ktore hrdi ludia vychovaju, tak prave o tych 100 rokov to bude na dobrej ceste.

Arthure

Ďakujem.

no, nechci vám do toho kecat,

no, nechci vám do toho kecat, ale zrovna nedávno mi podobný koncept o národní povaze nastiňovala má kamarádka, rodilá Irka...

Proč by ne? V podstatě jsou

Proč by ne? V podstatě jsou si oba národy velmi podobné, proč by si nebyly podobné i v tomto? :)

Tohle není o komunistech, to

Tohle není o komunistech, to je slovanská nátura odjakživa. Už v desátém století prý Ibrahim Ibn Jakub ve svých spisech zmiňuje, že slovani si nikdy nebudou umět zvolit vůdce z vlastních řad a poslouchat ho, že si musí najít nějakého germána, který by jim vládl. A dalších 1000 let jeho poznatky potvrdilo. Je to v nás moc hluboko, než aby to vyvrátil jeden článek. Ale představa je to pěkná ;)

Hmmm...

Myslím, že aj na východnej strane českej hranice by sme sa s (veľmi) podobným javom mohli stretnúť. Mimochodom, pri čítaní článku mi v protismere so základnou myšlienkou autora zišla na um (neviem prečo) Anička Dajdou.

taky tak

S tímhle článkem mám jeden problém, ve FeedReaderu jde pokaždé přidat jen jedna hvězdička, tady bych jich potřeboval víc, abych ho měl co nejvíc po ruce a na očích.

Opravdu za něj děkuji...setkávám se s tím dnes a denně, ale už jsem si tak nějak zvykl. Vím, že lidi, co se chovají přesně tvého popisu a na každého, kdo se snaží vyniknout, koukají skrz prsty, nemá cenu brát zřetel...

:)

Jsem dobrý!

paradoxně - čekal jsem,

paradoxně - čekal jsem, jestli se ozveš. a ano, těší mě, žes to napsal :-)

Ja vim :-)

Jednou z mnoha myslenek po precteni clanku (diky za nej :-) ) byla ta, ze Radek Hulan je nejspis vyjimka - vyborne, prisel s tim dokonce sam :-))))

book

Tohle by se mělo zařadit do povinné četby, uhodil jsi hřebíček na hlavičku Arthure. Zkoušel jsem použít instantní komentář, ale nenalezl jsem "článek se mi líbí" takže tu spamuju ten "neinstantní" :-)

Aldous Huxley: Brave New

Aldous Huxley: Brave New World

Tohle mám hluboko v sobě

Mám hodně nadanýho syna a neumím se maximálně radovat z toho jak vyčnívá, místo abych se naparoval tak se spíš trochu stydím. Od září jde do první třídy a děsím se toho jak na něj bude reagovat učitelka...

V pohodě

Učitelka se chová poměrně dobře, pokud je mladšího data, ale se spolužákama bude asi problém.

Souhlasím. Konformistický

Souhlasím. Konformistický tlak dětského kolektivu je strašlivý; děti dokáží být k odlišnostem velmi, velmi netolerantní a dětsky kruté.

Som taký dobrý, že som sám sebe vzorom

Môj slogan je už dlé roky toto:

"Som taký dobrý, že som sám sebe vzorom."

Mimochodom, k tým remeselníkom (a odborníkom všeobecne). Ľudí obvykle hrozne šokuje, keď im poviem: "Neviem, nevyznám sa v tom, nerozumiem tomu. Vy ste odborník. Čo by ste mi doporučili?" Vážne ma prekvapuje, koľkých to strašne zaskočí. Sú zvyknutí na to, že každý všetko vie, všade bol, takže si nenechá od nikoho poradiť. Ale keď odpadne počiatočný šok, daný odborník/remeselník mi obvykle poradí k mojej maximálnej spokojnosti. A je vidieť, že má dobrý pocit z toho, že niekto konečne uznal jeho odbornosť a ocenil jeho názor.

Primitivni kmeny

tak todle mi trosku pripomelo, co jsem cetl o spolecenstvi primitivnich loveckych kmenu, mam pocit ze primo na prikladu krovaku.

tam to podle vypraveni funguje stejne, samotny lovec kdyz vecer popisuje lov tak se nesmi chvalit, ale cely uspesny lov popisuje vicemene jako stastnou nahodu. Jestli se pochvali tak ho ostatni docela rychle uzemni a zesmesni. Udrzuje se tim ve spolecenstvi jakesi rovnostarstvi ze vsichni muzi-lovci jsou si rovni (i kdyz samozrejme vsichni vi ze tonda krovak je mnohem lepsi lovec ale nikdo to nerekne) todle je jeste podporeno tim ze korist nepatri tomu kdo ji ulovil ale majiteli smrticiho sipu, a kazdy krovak musi mit v toulci nekolik sipu svych znamych.. takze i nejvetsi mamlas sem tam ma slusny ulovek ale rukou nekoho jineho...

todle rovnostarstvi neni to ve svete zase takova vzacnost ale proc presne je to uz si nepamatuji...

(mam pocit ze je to z knihy: Jak jsme se stali lidmi)

Kdyz spolu chteji clenove

Kdyz spolu chteji clenove kmenu vydrzet, tak musi ego stranou. Ale tohle stadium ma Evropa a "vyspely" svet teoreticky uz za sebou.. az na nejake ty rezimy sem tam

Nesouhlasím. Evropa jako

Nesouhlasím.
Evropa jako společenství států má přesně tenhle problém. Někteří jsou si rovnější (Francie Anglie Německo) a někteří zase mají komplex méněcennosti (Polsko, Bulhasko, my). Obojí není správné.

Vážit si své práce je dobré. Chválit jí nebo chlubit se... no nevím.
Co se týče ctností:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_ctnost%C3%AD

Aby bylo jasno, mela jsem na

Aby bylo jasno, mela jsem na mysli jednotlivce.

On ten úspěšný lov v

On ten úspěšný lov v primitivních podmínkách určitě vyžadoval dost té náhody a taky souhru zúčastněných lovců, takže to nebyla situace, kde by bylo vhodné se nějak vytahovat.

Podobně jako v týmových sportech -- žádný hráč že on konkrétně vyhrál zápas, i když třeba dal rozhodující gól. Což neznamená, že by se snažili umisťovat se na prostřední příčky žebříčků a statistik.

Ale když si lovci všimli, že tonda křovák to fakt umí, tak měl podle toho náležitý respekt a ne že by mu někdo nalamoval kopí, aby si náhodou moc nemysel. Všichni věděli, že by se jim to vymstilo a hladovět nikdo nechtěl. Taky v žádném sportovním týmu se nestane, aby tomu nejlepšímu začali podrážet nohy, aby náhodou nebyl "nějak moc dobrej".

Paradox

Dobrý den,
s článkem naprosto souhlasím a některé symptomy pozoruji i sám na sobě (a snažím se proti nim bojovat). Ale všiml jste si jednoho paradoxu, který je v článku obsažen? V předposledním odstavci píšete:

Dlouhodobě vštěpovaná neschopnost být na sebe oprávněně a přiměřeně hrdý vede k extrémům. A tak vidíme lidi, co makají jako šrouby a nakonec říkají "to nestojí za řeč", a na druhé straně šulínky, co jednou podrželi štafle, a hnedle křičí: "Beze mne by to nešlo!" Obojí je špatně. Musíme vědět, že ideál je uprostřed.

A paradox je, podle mne, obsažen v poslední větě odstavce: Musíme vědět, že ideál je uprostřed. A teď, babo, raď.

souhlasim

Skutecne je dulezite pestovat v sobe hrdost, sebepoznani a sebevedomi. V tomhle smeru s autorem souhlasim.
Otazka je, zda je stejne dulezite pestovat schopnost sebepochvalne se vyjadrovat v ramci bezne komunikace. Pokud bych mel pouzit uvedene prirovanani pak at si klidne zednik mumla neco o tom, ze to je jen obycejna zed - dokud sam v sobe vi, ze odvedl skvelou praci.

Na zaver jen malickost - Clanek odsuzujici "prostrednost" obsahuje v zaveru vetu "Musíme vědět, že ideál je uprostřed".

Problém s tlačou

Tento článok trafil klinec po hlavičke, mimoriadne sa vydaril.

Rozhodol som sa ho vytlačiť a povesiť niekde na oči. Štýl na tlačenie je tak trochu rozbitý - na prvej strane je Nadpis, na druhej je text asi tak do polovice a na poslednej je copyright. Mohlo by sa to opraviť? Ďakujem.

Vytlačené to vyzerá takto: http://uloz.to/1912936/adent.pdf

Co třeba takto:

"Musíme vědět, že ideál je

"Musíme vědět, že ideál je uprostřed." Jo aha :o)

Prostrednost

Jestli ale jednim ze znaku prostrednosti neni tu prostrednost kritizovat? :-) Toto nema byt utok na Vas, ale vadi mi autori co porad pisi o "ceske narodni povaze". A ackoliv s Vami castecne souhlasim, tak si myslim ze podobne clanky tomuto chovani jen napomahaji. Na ceskou narodni povahu proste neverim.

Těžko přeci mohu kritizovat

Těžko přeci mohu kritizovat prostřednost, když nemám srovnání s něčím výjimečným... Pokud nikdy nedojdu na kraj Gaussovy křivky, tak nepoznám, kde je střed, že? :)

Pokud je ta krivka skutecne

Pokud je ta krivka skutecne Gaussova, tak bych to pochopitelne poznat mel i bez te exkurze na okraj.

Paradoxem Gaussovy křivky je

Paradoxem Gaussovy křivky je ten, že jsi-li v jejím středu, její existenci si neuvědomuješ :) (Nadsázka rozpoznána?)

Dovolil bych si oponovat. I

Dovolil bych si oponovat.

I někteří "ze středu" existenci křivky rozpoznají - připadá jim ale nevhodná/neslušná/nepřiměřená/chybná/omylná/absurdní/etc.

Ceska narodni povaha

Par let ziju trochu severozapadneji od Cech a od te doby znam i priznive stranky ceske povahy :-), to je to, co mi tu chybi. Je asi normalni, ze pokud z urciteho prostredi definitivne neodejdete, tak vnimate hlavne to, co vas rusi.
A zrovna v utery, kratce po prvnim precteni clanku, mi jeden "domorodec" prakticky predvedl, ze s prostrednosti bojuji i tady. Dobre, ne vsichni. Ale nejsme v tom sami :-) nebo ze bych ho nakazila?

"Ideál je uprostřed"

Omlouvám se za nešťastnou formulaci, už jsem byl z těch prostředků zmatený. Opravil jsem to. Ideál samosebou není "uprostřed". Chtěl jsem říct, že není dobré mít jen 0 a 1, že je rozumné se pohybovat v celém intervalu. Rozhodně ne, že by ideál byl "okolo 0.5" - ideální je přiměřenost. Nikoli prostřednost.

Ta formulace mě jen pobavila

Ta formulace mě jen pobavila (vida, nebyla jsem jediná), kouzlo nechtěného. Nicméně i toho zedníka chápu. Já jsem na svou práci hrdá, což se projevuje tím, že kolikrát přijdu domů s rozzářenýma očima a všem, kdo mě nepošlou k šípku, vyprávím, co se mi povedlo. Ale DOMA, nikdy ne před klientem, který za tu práci platí. Pro toho musí být ta dobře odvedená práce běžným standardem, který "nestojí za řeč" (ono stačí, kolik stál peněz), prostě taková "vobyčejná zeď".

Ono je to dvojsečné. Na jednu

Ono je to dvojsečné. Na jednu stranu člověk, který je opravdu dobrý, vždycky ví, že je ještě "málo dobrý". To je ostatně taky to, co ho žene dopředu. Ale i tak můžeš říct: "Tohle se mi fakt povedlo." :)
Problém je jinde. Když jsi prostřední, tak tě výjimeční znepokojují. Pokud tě znepokojují v dobrém slova smyslu, chceš dosáhnout toho, čeho dosáhli oni, tak je to dobré a prospěšné znepokojení. Průser je, když v někom znepokojení vyvolává akorát touhu ty výjimečné srazit zpátky na svou úroveň - "já ničeho dosahovat nechci, tak ať ostatní taky ničeho nedosahují!"

Čekala jsem, jestli si někdo uvědomí, ...

... že těm opravdu dobrým často nejde o to být vpředu. Bývají si vědomi svých znalostí a schopností, ale nepoměřují je s ostatními, nýbrž s tím, co ještě mají před sebou. Z toho pak vyplývá jejich skromnost a jistá pokora, takže svou výjimečnost často nevnímají. Proto nakonec řeknou "To nestojí za řeč"...

Otázka:
Jsou "prostřední" schopni si uvědomit svou prostřednost a tuší "ti vzadu", že jsou vzadu?

To, že jim nejde o to "být

To, že jim nejde o to "být vpředu" je jiná věc. Zkrátka vpředu jsou, a pokud mají schopnost určitého odstupu (a měli by mít), tak mohou zkonstatovat, že jsou vepředu - i to, že cesta je donekonečnasetáhnoucí. Nijak se to nevylučuje.

Prostřední i zadní si svou prostřednost / zadnost uvědomují většinou velice dobře, s výjimkou patologických jedinců, trpících bludem vývyšným.

Pěkný článek, opravdu pěkný.

Pěkný článek, opravdu pěkný. Zrovna nedávno jsem četl něco o vědomí vlastní hodnoty, sebelásce (už to slovo člověku zní divně, co?) atd. - a lidi si touto prostředností kopou cestu k depresím (a spousty se jich už dokopaly). Pochválit se přece není hřích...

K tomu jsem kdysi četl

K tomu jsem kdysi četl bonmot, cosi ve smyslu: "Nemůžete mít rád lidi, pokud nemáte rád sám sebe!"

Bonmot

Což je mimochodem bonmot naprosto mimo a není na něm zbla pravdy.

cituje misantrop ;-)

cituje misantrop ;-)

Proč by nemohl? Citát je

Proč by nemohl? Citát je implikace, tudíž nezáleží na tom, jestli někdo nemá rád lidi. Citát hovoří pouze o podmínce nutné k tomu, aby někdo lidi rád měl. :)

toz

ja jsem hrdy na CEZ a jeho nadhernou expanzi a Petu Kellnera ,,, klidne mne muzete zmlatit, ale oboji stoji za pochvalu:)

Toršku kavárenské filozofie

Ano je na tom hodně pravdy, ale přesto si dovolím poznámku. Kdyby lidé uprostřed a hlavně ti vzadu na sobě začali makat, tak se posunou dopředu a tím pádem ti v předu už nebudou tolik v předu, ale blíž ke středu. Někteří se s tím ale nespokojí a chtějí se odlišovat třeba tím, že jsou právě v předu, protože ne všichni chceme být ve středu i když si to společnost žádá. Co se stane potom ? Ti co pak jsou na sebe hrdí a přes svou snahu vědí, že jsou stejně ve středu, budou chtít jít víc kupředu závidě těm co už jsou v předu a nemusí se tolik snažit. Kde je potom spravedlnost ?

V životě může být člověk šťastný i když je vzadu. Proč se má takový člověk tedy někam hnát ? I kdyby ten zedník nebyl tolik kvalitní tak pořád může být šťastný.... Já se například snažím jít dopředu a zatím se mi to daří. Když mě někdo pochválí tak řeknu "to nestojí za řeč", ale v hlouby duše jsem na to hrdý, jen to nedávám najevo...

Problém kavárenských

Problém kavárenských filosofií je ten, že se, žehrajíce na tmu, zabývají pocity sirkové hlavičky, místo toho, aby prostě škrtly a zapálily svíčku...

Hezky to popisujete - když se ti uprostřed a ti vzadu budou snažit, tak třeba ty vpředu dohoní. Někteří předhoní - pak budou vpředu zas oni. Na tomhle principu je založen takzvaný pokrok. Co je na tom nesprvedlivého? Že se někdo snaží, a přitom je stále uprostřed? Ale to je normální...

V životě mohou být lidé spokojení s tím, že jsou vzadu. Ale neměli by být. A to je právě úkol pro vás, kavárenské filosofy: Nesklánějte se k prostředním, nesnažte se jim přibližovat, nepodbízejte se jim, neohlížejte se neustále na jejich city! Znepokojujte je v jejich prostřednosti, ukazujte jim, že je dobré být vepředu. A ukažte jim, že čas, věnovaný sebezdokonalování, má větší cenu i pro ně samotné než stejný čas, věnovaný "umravňování výjimečných".

Jistěže je na tom založený

Jistěže je na tom založený pokrok. A určitě by ten pokrok byl daleko větší, kdyby se lidé snažili víc předhánět. Ale taková společnost, kde se snaží všichni dostat honem a co nejvíc dopředu není pro mě dobrá, protože tento hon pak přinese to, že lidé se přestávají ohlížet na city. To co jsem napsal je taky pod vlivem toho, že jsem ve středu a sympatizuju víc s levicí než s pravicí. Vy jak uvádíte na tomto blogu spějete k pravici. Tohle je pro nás dva neřešitelný problém... Jinak se mi vaše úvaha líbila, asi Vás začnu číst.

Ano. Fundamentální rozdíl je,

Ano. Fundamentální rozdíl je, že to, co já považuju za základní symptom svobody, považujete vy za bezohlednost. To co já považuju za přirozené, to vy považujete za nespravedlivé. Zjednodušeně řečeno: Vám připadá nespravedlivé, že nemají všichni stejně, mně připadá nespravedlivé, že by všichni měli stejně. :) Základní rozpor v přístupu, přesto spolu můžeme komunikovat.

Na tom, že se někdo snaží se

Na tom, že se někdo snaží se dostat honem a co nejvíc dopředu, není nic špatného, dokud to dělá legálním způsobem. Problém je taky v tom, když se začne úspěch automaticky spojovat se zločinem nebo jen bezohledností ("společnost, kde se snaží všichni dostat honem a co nejvíc dopředu není pro mě dobrá, protože tento hon pak přinese to, že lidé se přestávají ohlížet na city")

Pro mě není dobrá společnost, která brzdí ty schopné a nadanější (pod záminkou, aby to těm ostatním nebylo líto), protože pak celá společnost začne zbytečně zaostávat a nakonec to odnesou všichni -- a ti zejména ti méně schopní, protože ti schopní se nakonec o sebe dokáží nějak postarat.

V samotné snaze být na tom lépe než ostatní není nic špatného, chyba nastává až když společnost nedokáže postihovat nelegální postupy.

A nikdo nikoho nenutí se tohoto závodu účastnit, on to taky není žádný závod, protože každý múže mít svůj žebříček hodnot, který určuje co znamená to "lepší", takže každý může "bežet" svým směrem.

Dostihy

Takhle napsáno mi to navozuje dojem adorace dostihů mezi lidmi. Nevím jestli to tak bylo myšleno.

Myslím si, že není nutné řešit zda jsem uprostřed nebo vepředu. To zda odvádím dobrou práci není definováno tím jakou práci odvádějí ostatní. Není třeba závodit s druhými. Důležité je vlastní vědomí toho, že dělám kvalitní práci. Nenechat si vnutit měřítka druhých. Nenechat si pověsit před nos mrkev společnosti, která by mě nutila neustále honit to, co společnost považuje za nutné atributy toho, aby mi přiznala pozici vepředu.
Samozřejmě kdo chce, nechť usiluje o místo vepředu v očích druhých. Pokud tak nečiní na úkor ostatních, jeho karma.

To není zcela přesně ten

To není zcela přesně ten pocit, který jsem chtěl vyjádřit. Nejde mi o to, že se někdo nechce hnát dopředu. Jde mi o to, že ti, co se nechtějí hnát dopředu, začasté věnují spousty energie na to, aby ty, co vpředu jsou, "umravnili". Aby jim řekli, že podle jejich názoru je "hnát se dopředu" fuj, a aby jim to řádně osladili klackem pod nohy.

"Důležité je [...] nenechat

"Důležité je [...] nenechat si vnutit měřítka druhých"

To je přesně ono. Kdo soutěží v disciplínách, které mu nalinkuje společnost, může v nich snad být úspěšný, ale je to pouhý konformista.

Skutečná svoboda je jiná - ta vnitřní. Z té pak pramení rozhodnutí být nebo nebýt konformní.

Jak říkají naši bratia:

Jak říkají naši bratia: odtnite mu hlavu, nech nevytŕča z davu!

Nejen že říkají, oni i

Nejen že říkají, oni i zpívají.

Další info

Myslím, že výše popsané je jen jedním z aspektů toho, o čem občas píše B. Doležal jako o "mužické morálce". Třeba tady: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs2092.html

Stále mi tu chybí tlačítko

Stále mi tu chybí tlačítko "Líbí se mi to." tož tedy: Líbí se mi to. Jo, a umíte zatraceně dobře psát!

To mi připomnělo Klub pašáků

To mi připomnělo Klub pašáků v Pozitivních novinách: http://jdem.cz/bkep3
Byl jsem tam z leknutí členem redakční rady. A chtěl jsem udělit servilního pašáka sám sobě. Nešlo to. A nešlo spousta jinejch věcí. Tak jsem šel já. Od toho...

hrdost=dobra, prehnana pycha=zla

Ja by som skor povedal, ze pysnych ludi nema rad nikto. Povedzte mi jeden narod, ktory sa nesprava takto. Ono je to podla mna aj celkom logicke: ked vam niekto (hoc nepriamo) povie: Ja som to spravil dobre. Nikto odo mna v tom nie je lepsi. Ja to viem - vy nie. Neviete to zdaleka tak dobre, ako ja. Ste nic, oproti mne.,...(stupnoval som samozrejme frazy) a skuste si predstavit, ze vam to niekto povie a povedzte mi, kde sa uz zacinate citit neprijemne? Ze sa vami opovrhuje? Ze sa dana osoba nadradzuje? Ze s nou nechcete byt "kamaratmi"?

Podla mna treba VELMI VYRAZNE vediet odlisovat medzi pychou a hrdostou. Ludia su radi, ked ich niekto pochvali, len uz z prehnanej PREVENTIVNEJ a PROFYLAKTICKEJ skromnosti sa nedokazu pochvalit sami a byt sami na seba hrdi(potom nas predsa nebudu mat radi!), keby mali. Skromnost nie je nedostatok(!).

Vynikání v průměrnosti

Stejně jako v dovednostech lze jistě vynikat i v průměrnosti.

Možná právě ti zdánlivě nejprůměrnější dosahují svého uspokojení mimořádným úsilím, které investují do svého cíle.

Být dokonale prostřední vyžaduje velké nasazení - musíte neustále sledovat a hodnotit své okolí a podle toho upravovat své chování.

Být svéráz je v tomto srovnání primitivní a banální.

Viz výše - to není téma, o

Viz výše - to není téma, o kterém jsem psal.

brilantne cileny clanek

Diky. Naprosty souhlas. Uz od kolebky rikam, ze jsem udelal maximum tim, ze jsem se vubec narodil. Pochazim z velkoburzoazni vyznamne rodiny a jsem na to hrdy. Rozsiruji majetek rodiny a jsem na to hrdy. Slozil jsem a s prateli nahral jedno z nejvyznamnejsich alb na soucasne ceske math-rockove scene a jsem na to hrdy.

... a verte mi, ze jakmile to reknu, nekdo mi to hned da sezrat, coz mne samozrejme motivuje k dalsimu vycleneni se z davu - mozna az k prehnanemu elitarstvi a opovrzeni. Akce budi reakci a my jsme v tomhle pod-state minorita.

Bohuzel.

Ale neco si uz konecne uvedomte, cesi, kdyz se porad budete chovat jako prizdisracsky post-komunisti (a ten duvod je stoprocentne prave v tomhle), zkoncite jako otroci. Otroci lidi, kteri neco dokazou a budou se od vasi narodni "identity" distancovat.

mno

Krapet dlouhe na jeden zatah, ale jinak velmi trefne..tudiz diky

Hrdost, nebo pýcha?

Myslím, že to autor bere za špatný konec. Je dobré být hrdý, je-li na co, ale není dobré být příliš chlubivý a pyšný. Zedník, který dokáže postavit skvělou zeď, nepotřebuje poskakovat okolo výsledku své práce a jásat nad tím, jak je dobrá. Koneckonců, v řadě zdí, které postavil, nejspíš nijak nevyniká - všechny jsou dobré. Jejím nadměrných chválením by se defakto pohaněl a pošpinil by ty zdi ostatní. Skvělá práce se chválí sama. Pokud má někdo pocit, že si svojí práci musí pochválit sám, páč nikdo jiný to neudělá, tak by se možná měl zamyslit nad tím, zda je co chválit.

Diky, je to nadherny a

Diky, je to nadherny a vystihujici, jdu to ihned posilat dal....

Báječný článek

Jeden z nejlepších, co jsem letos četl.

Ještě že mě táta vychovával podle NHL: "Buďto jsi první - anebo nejsi vůbec."

Skvělé!

Výstižné a přesné, prostě dokonalé.
Už dávno jsem chtěla něco podobného napsat, ale nedařilo se mi to kloudně zformulovat. Vy jste to udělal skvěle a tak já už teda nemusím. Za to a i za článek díky. :o)
PS: A pochválil jste sám sebe za tuto dobře odvedenou práci? :o)

a treba jsi v tom zednikovi

a treba jsi v tom zednikovi zasel seminko hrdosti, kdyz jsi mu to tak fajne rekl, a od te doby bude na sebe hrdy a bude rikat vsem dokola ze jsou jeho zdi super :)... rada to tady ctu, dik anja

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.