Jak nespustit projekt...

Poznámka vývojářova na okraj procesu vývoje: Největší překážka při spouštění malých nekomerčních webových projektů není někde tam venku...

Za posledních pár let jsem udělal několik webových služeb, a zjistil jsem, že se některé věci neustále opakují. A mám takový dojem, že jsou univerzálně platné... Nemluvím teď o firemních projektech, mluvím o malých webových službách, typicky všechen ten dvanula potěr, co neudělala žádná firma, ale co spáchali dva, tři nadšenci, protože měli nápad, chuť nebo potřebu...

Snad každý takový projekt projde několika stádii. Stádiem nápadu, stádiem nadšení z nápadu, stádiem nadšené přípravy, kdy se zaplatí doména a dohodne se, kdo co bude dělat.

Po tomhle úvodu následuje stádium vlastní tvorby. Zábavné, příjemné, radostné tvorby. Občas samosebou přijde problém, ale člověk je rozjetý, nadšený, tak ho většinou překoná jako nic.

Pak se dílko otestuje - a když to všechno funguje, tak je člověk spokojený sám se sebou.

A pak...

Pak je po všem, vývoj pro tu chvíli skončil a je potřeba to veřejně spustit.

V tu chvíli se člověk zastaví a zjistí, že je v prázdnu - že motivace a vývojářská radost, která ho poháněla posledních pár týdnů, je pryč, a přitom je před ním nejtěžší část celé akce, a to ZVEŘEJNĚNÍ.

---

Odbočím: Bez ohledu na to, jestli je projekt dobrý či špatný, bez ohledu na to, jestli má či nemá smysl (aspoň pro někoho), bez ohledu na to co to vlastně dělá, se VŽDYCKY jeho autor setká s lidmi, kteří mu řeknou, že:

  • to je naprosto zbytečná věc
  • nepochopili k čemu to je
  • to nikdo používat nebude
  • i kdyby to k něčemu bylo, tak je to plné zásadních chyb (třeba titulek špatným fontem), kvůli kterým to NELZE používat

a hlavně

  • ta grafika je OTŘESNÁ (ať už ji dělal Plaváček nebo Pixy nebo Tvrdek, vždy se najde někdo, kdo ji označí za OTŘESNOU).

Všimněte si, že nemluvím o kritice věcné - "máš tam překlep, tohle vyhazuje nějakou chybu, tajhle by mohl být problém, dej tomuhle pevnou šířku..." Na takovou se člověk i těší, takové chyby lze opravit a je to ku prospěchu věci. Ale co s tím, že se někomu ta věc zdá naprosto nesmyslná?

Abychom si rozuměli - já nikterak neupírám nikomu právo si o čemkoli myslet, že to je nebetyčná chujovina a profrcané prostředky. Neupírám nikomu ani právo tohleto říkat. Ani nežádám, aby si dotyční nechali svůj názor pro sebe a měli ohled na autorovy citym, to vůbec ne. Já pouze konstatuju, že to tak je.

---

Ale zpět: máte hotový projekt, připravený ke spuštění, a najednou se vám do toho nechce, protože si představíte ty reakce. Představíte si, jak se do vás v diskusích pustěj'. Jak vám properou bubínky. Jste ve stavu, kterému říkám předznechucení.

Ideální je, pokud od nápadu ke spuštění uběhne tak pět dní. To jste pořád ještě rozjetý a ve vývojářské euforii a nějaká představa remcajících vás neděsí. Ale pokud se to táhne, pokud to nestihnete z jedné vody načisto, tak najednou před posledním krokem zjistíte, že máte nohy jak z olova.

Člověk je předznechucen očekávanou subjektivní nekonkrétní kritikou ("nelíbí se mi ten odstín modrý!"), je předznechuceni očekávanými komentáři, v nichž bude vysvětlovat k čemu to vlastně je ("Ty, hele, ten Twitter je k ničemu. Nebo snad podle tebe nějaký smysl má?"), je předznechucen očekávanými starostmi a říká si: "Má to vůbec veřejně smysl? Nenechám si to radši hezky pod pokličkou?"

Máte někdo zkušenosti, jak s předznechucením bojovat či jak se mu vyhnout?

Komentáře

Zkušenosti se spuštěním

Nejvíc zamrzí - po půl roce přemýšlení, aby to byla služba, která nikde jinde neexistuje a ničemu se moc nepodobala, odlaďování, odstraňování zbytečností, přidávání jiných zbytečností atd. - reakce toho typu, že to nefunguje tak jak jiná služba, kterou pan uživatel zná.
Mně před spuštěním služby pomohl Laco(.cz), kterému jsem slíbil, že bude první, komu to předvedu a občas se optal, jak to pokračuje. Jinak by asi Bookmarky nefungovaly doteď.

Zkušenosti nemám, tak rovnou

Zkušenosti nemám, tak rovnou přidám komentář ;). Chci jenom vzkázat: tady odsud, zpoza mého monitoru, vídám reakce na tvé počiny vesměs pozitivní nebo konstruktivní, takže jestli to vidíš černě, můžu ti půjčit svůj monitor. Pokud jde o remcání, které mi bere energii, u jiných počinů než je programování, tak se mi docela osvědčilo zůstat znechucenej a počkat, dokud to nepřejde, nebo se na to vykakat a jít dělat něco jiného. Horší je, když první nepolevuje a to druhé se zacyklí.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.