Věstník misantropizace

O Lisabonské smlouvě nejlépe vypovídají argumenty jejích obhájců. Měl bych k nim takové podotknutí... (Rozšířený repost z Facebooku)

K předchozímu Hlavenkovi a k dnešní zprávě z iDnes (via Sunday Times)...

Koukám se na komentáře lidí, kteří se veřejně hlasitě dožadují urychlené ratifikace LS, a nacházím v nich tři hlavní momenty (pokud pominu argument FUJ KLAUS):
1. "Musíme přijmout LS, jinak nás EU potrestá" Trest bude podle těchto lidí přímý (vyloučení) nebo nepřímý (odsunutí na "vedlejší kolej"). K tomu bych rád podotkl, že smlouva, jejíž ratifikace či odmítnutí je vynucováno nátlakem a hrozbou, se nazývá DIKTÁT. Tedy lidé, operující argumentem trestu či ostrakizace, by měli tento dokument nazývat adekvátně: "Lisabonský diktát".
2. "LS je pro nás dobrá, protože odstaví od moci hroznou vládu v ČR / Klause / odstraní korupci a pomůže nastolit pořádek". K tomu jen následující:

• Státní uspořádání, kdy je nastolen "pořádek zvenčí" s loutkovou vládou či vládou s omezenými pravomocemi, se nazývá PROTEKTORÁT. Zažili jsme ho několikrát a je vidět, že lidem vyhovuje.
• Je dobré mít na paměti, že největším korupčníkem v regionu je sama EU se svými dotacemi a systémem přerozdělování.
• Takto formulovaný argument je přiznání neschopnosti postarat se o chod státu a žádosti, aby tu neschopnost vyřešil někdo zvenčí. Ovšem neschopnost vést stát není "neschopnost těch nahoře", ale "neschopnost občanů postarat se o věci veřejné".

3. "Nikdo nesmí bránit vůli lidu" - zvláštní, že vůli lidu, jaká byla vyjádřena v prvním irském referendu, bylo zabráněno očividným způsobem. Na vůli lidu ČR se neptal nikdo, zato se s ní leckdo ohání; zejména ti, kteří témuž lidu jedním dechem upírají schopnost postarat se o správu věcí veřejných, viz výše.

Když to celé shrnu, vychází mi následující: "Je třeba nebránit vůli mocných a podepsat LS, aby nás nepotrestali. Pak budeme zbaveni toho strašného břímě rozhodovat o svých vlastních záležitostech a zbavíme se i důsledků svých případných chybných rozhodnutí (a Klause)." Fuj, fuj, nehrám!

Jednou větou: Ratifikace Lisabonské smlouvy bude posledním špatným rozhodnutím, které uděláme při správě svých věcí veřejných. Zatímco mě to děsí, spousta dalších lidí to vítá; dokonce padají slova o "zavedení pořádku". Historické paralely jsou příliš očividné, a proto laciné.

---

Pro samozvané kontrolory konzistentnosti mých názorů dodávám: Ano, považuji lid ČR za neschopný či neochotný se postarat o své záležitosti, ale jako nápravu vidím postupnou kultivaci společnosti, nikoli rezignaci a touhu po předání vlastních odpovědností, pravomocí (a starostí) do rukou někoho jiného.