Rozhovor, který nevyšel

Před časem jsem byl požádán o rozhovor na téma webu, života, světa a vůbec. Na otázky jsem odpověděl a pro větší autenticitu jsem navrhl, že tazatel může zareagovat na moje odpovědi, já zase odpovím - že z toho bude zkrátka takový dialog jak v reálu. Po třetí výměně jsem rozhovor stopnul, protože sklouzával do úrovně, na kterou jsem nebyl ochoten přistoupit. Některé odpovědi ale za vydání stojí - hlavně ty obecnější, o webu, SEO, UX a o prezentování jedince...

Ot.: Jak se díváte na všechna ta SEO, testování použitelnosti a podobné „pavědy“? Nemám na mysli náctileté z Webtrhu, ale lidi, kteří jsou v těchto oborech uznáváni. Není to plýtvání potenciálem těchto lidí, že se zabývají takovými… Jistě, do určité míry to smysl má, ale stačí přeci trochu zdravého rozumu. Čtenáře hlavně zajímá, že dostanou obsah, který chtějí. Pitvat zkracovače, SEO „detaily“ apod. mi přijde k ničemu.

Odp.: Nesouhlasím (Nemáte tu možnost "Strongly disagree"?) Vezmu to obšírněji:
- SEO není to SEO, co si pod tím lidi představují. Zeptejte se Prokopa či Lešetického, co to je SEO. Já nebudu zcela přesně citovat, ale v jejich podání je SEO souhrn technik, postupů a vědomostí, které architektovi webu, designérovi či kodérovi dokážou poradit, jak by měl web koncipovat, aby byl srozumitelný lidem, které faktory v tom hrají roli, kde a jakou. Nikde se neučí "fígl jak se dostat na druhou pozici v Seznamu".
- Testování použitelnosti může člověk považovat za hraní s kamerkami, vymýšlení kola a překreslování do PowerPointových prezentací, ale ve skutečnosti je mnohem důležitější než to, jestli má web design takový nebo onaký. Jaký design má web eshopu, kde jste naposledy něco nakoupil? Vybavíte si ho? Ne, ale vybavíte si, že byl nákup snadný, že jste našel to, co jste hledal, a bylo to příjemné. Pokud je UX "na houby", jste z webu otrávený, nedostanete  co chcete a zahodíte ho.
Zdravý rozum tvůrce webu je k ničemu. On ten web nebude používat. Budou ho používat normální lidé, a ti mají taky zdravý rozum. Ale uvažují úplně jinak. A pokud se tohle uvažování nesetká, výsledkem je nepoužitelný web. Nepoužitelné věci jsou k vzteku pro všechny.

Ot.: Nevím, zda tím, že nesouhlasíte, chcete podržet své (zmíněné) kolegy, ale skutečně jsou SEO a použitelnost tak důležité disciplíny, aby se jimi někdo zabýval „na plný úvazek“. Vím, jak si Prokop s Lešetickým SEO vykládají, ale… Pořád si totiž myslím, že si tvůrce vystačí se zdravým rozumem. Přijde mi, že se z webdesignerů dělají jakési nadřazené bytosti, které sami v eshopech nenakupují a které na Internetu jen tak nebrouzdají, proto potřebují školitele a poradce, aby vytvořili schopný produkt. Omlouvám se za následující přirovnání, ale přijde mi to, že za chvíli budou odborníci a školení i na splachování záchodu.
Pokud se tedy nenechám unést, mám trochu zkušenosti a případně se doma zeptám sourozence, zda by se v mém eshopu neztratil a trefil až k odeslání objednávky, nemusím přeci objíždět různá školení. Abych to ale nějak shrnul, myslím, že schopní lidé plýtvají potenciálem na to, jestli má nákupní košík vypadat jako vozík nebo jako košík a třeba to nejdůležitější - Word of mouth marketing jde stranou. Nebo skutečně SEO odborníci „posunou lidstvo“ o krůček dopředu?
Ale na druhou stranu, přestože já to díky své inteligenci zvládnu sám, asi existují webdesigneři, kteří potřebují poradit, aby se jejich web pohodlně používal. :)

Odp.: Tohle je hodně razantně formulováno, že? Tak já odpovím stejně razantně:

V životě jsem potkal spoustu lidí, kteří si mysleli, že zvládnou všechno sami, protože jsou inteligentní. 90 % (kam počítám i sebe) nakonec poznalo, že se mýlili, 10 % na to poznání teprve čeká. Tak doufám, že nebudete čekat dlouho.
Spousta legendárních "posledních vět před smrtí" patří právě do kategorie "Jsem dost chytrý na to, abych to zvládnul sám". Totéž v bledě modrém lze říct o webu, a naivní hlupák s DreamWeaverem není krachu svého projektu o moc blíž než sebejistý inteligent a znalec technologií s PSPadem v ruce.
Váš e-shop otestovaný bratrem bude jistě použitelný pro vašeho bratra. Pravděpodobně i pro jeho kamarády. Bude použitelný i pro moji matku? Pro moji sestru? Pro mého tchána? Víte jak tihle lidé přemýšlejí? Web je plný mrtvých projektů, jejichž autoři byli přesvědčeni, že při svojí inteligenci zvládnou navrhnout použitelné rozhraní (a naprogramovat to a udělat grafiku a udělat HTML kód a zvládnout reklamní kampaň a spravovat to), a v zaslepenosti důvěrou ve vlastní schopnosti stvořili něco, co je použitelné pro ně a pro jejich bratry, ale hůř pro kohokoli jiného.
Ale máte do jisté míry pravdu: na e-shop pro pár lidí, který dělá jednomužná firma, není třeba najímat konzultanty. Tam ani UX ani SEO analytika nepotřebujete, tam si opravdu vystačíte se zdravým rozumem a s přesvědčením, že "co je dobré pro mne, bude dobré / pochopitelné / snadno použitelné i pro ostatní", a pokud někdo nepochopí, jak s vaším e-shopem naložit, prohlásíte ho za odchylku, která nerozumí elementární práci s webem.
Jenže jsou firmy, které potřebují i tyhle zákazníky, protože tihle dělají nejvíc obratu. Potřebují, aby si pračku u nich koupil jak univerzitní profesor, tak Béda ze Lhoty. A jak to udělat, to od stolu nevymyslí, protože oni mají o stupeň větší odpovědnost a jsou o stupeň dál i ve využití té inteligence: Oni už při svojí inteligenci vědí, že jsou věci, co sami nezvládnou, a že přehnané sebevědomí a hrdost nejsou nejlepší rádci!
Rozdíl je to podobný jako když půjdete investovat pětistovku a pět set tisíc.V druhém případě by bylo spoléhání na to, že "to díky své inteligenci zvládnu", s největší pravděpodobností zpropadeně drahé. Já osobně si v takové situaci poslechnu radu investičního poradce (a spíš několika).  O pětistovce se "poradím s bratrem".
Co myslíte, posunou investiční poradci a analytici trhu lidstvo o krok dopředu? Nebo podle toho, že sám investujete nejvýš pětistovky, dojdete taky k názoru, že jsou to "pavědy" a zbytečné obory?

 

Ot.: Jelikož Vás sleduji na Twitteru, vím, že máte k hodně věcem poměrně jasně stanovený postoj. Jsou však věci, na které nemáte názor, respektive vůbec nevíte, ke které misce vah se přiklonit?
Odp.: Váš dojem je dán hlavně tím, že sledujete "radikální" Twitter. Twitter nejsou názory, Twitter jsou slogany. Tam se nevejde všechno to "možná", "myslím si", "třeba se mýlím", "podle toho co jsem slyšel, tak jsem nabyl dojmu"... Na druhou stranu každá intelektuální diskuse jednou skončí, pokud není vedena na internetu, a je potřeba se rozhodnout. Já nejsem z těch, kdo říká "A kdo jsi, že si myslíš, že máš právo rozhodovat...?"  Jsem člověk co musí rozhodnout, tak tedy rozhodnu. A některé věci jsou jasně dané mou povahou, světonázorem, osobnostním uspořádáním...
Ale k otázce: samosebou. Jsem potrestán vysokou inteligencí, tedy mám mnohem víc příležitostí pochybovat. Spoustu věcí si netroufnu hodnotit, mohu jen říct: To či ono mi připadá sympatičtější, logičtější, pravděpodobnější, ale nemám dost informací. Taky je spousta věcí, na které názor nemám - což jsou věci, které mě nezajímají. Ne že bych nevěděl, na kterou stranu se přiklonit, ale nevím ani proč bych se měl nějak klonit.
Těch dvou posledních kategorií je mnohem víc než těch, kde jsem nějaké stanovisko zaujal.

---

Zbytek rozhovoru je hlavně o mně a o tom, jak se lidem jevím - tedy poměrně nezajímavé věci o "misantropské póze", o tom jestli jsem vůbec někdy uznal, že jsem se zmýlil, atd., nemá smysl je zveřejňovat. Samožer sice jsem, ale takový zase ne.

Pozn.: Otázky nejsou uvedeny v chronologickém pořadí. Záměrně neuvádím jméno tazatele, protože se mi zdá, že z otázek nevychází zrovna lichotivě, ale pokud toto čte a chce být jmenován, nechť mě kontaktuje, uvedu jej.