Věstník misantropizace

Navrhnout formulář na HTML stránce zvládne každý blembák. Taky to podle toho vypadá - vyplnění formuláře se leckdy blíží náročnosti porodu dospělého ježka. Co že se mi na nich nelíbí?

Před časem jsem byl požádán o rozhovor na téma webu, života, světa a vůbec. Na otázky jsem odpověděl a pro větší autenticitu jsem navrhl, že tazatel může zareagovat na moje odpovědi, já zase odpovím - že z toho bude zkrátka takový dialog jak v reálu. Po třetí výměně jsem rozhovor stopnul, protože sklouzával do úrovně, na kterou jsem nebyl ochoten přistoupit. Některé odpovědi ale za vydání stojí - hlavně ty obecnější, o webu, SEO, UX a o prezentování jedince...

Nečtu Bohatého tátu. Ani Chudého tátu. Nečtu Návyky vůdčích osobností. Ale přečetl jsem si Malcolma Gladwella. V jeho Mimo řadu jsem našel zajímavý test, který bych vám chtěl dát. Třeba zjistíte, že IQ není vše...

Jsou diskuse odborníků z řad webových vývojářů signifikantní pro stav celého českého webu? Taky máte dojem, že se řeší sice vysoce odborné, ale přesto stále podružné, záležitosti?

Kdy přestává být osobní web osobním webem a proč zelinář může, ale programátor ne? Aneb tak obecně o tom, jestli má osobní web dělat dotyčný osobně.

Facebook tu byl vždycky, jen nebyl online.