Věstník misantropizace

Když něčím fláknout o zem, tak s francouzským vozem!

Před časem jsme prodali starého (no, deset let, co to je za stáří?) Forda Escorta 16v (překřtěného na Cortéze, též na 6 v 1 TROSCE) a zakoupili sobě novější vůz. No, vůz: Peugeota!

Ne že by jezdil špatně. Dle mých kritérií jezdí dokonce velmi dobře - nějaké sportovní eskapády s ním možné nejsou, ale když na to přijde, tak 1.6HDi táhne jak o život. K tomu spousta fičurek, co u starého auta nebyly a co mi chyběly, například tempomat. Na cestu po dálnici jako stvořený...

Manželka brblala, že ona to při denním ježdění 6km tam a zpátky s čoklem neužije, ale vysvětlil jsem jí, že ONA to sice neužije, ale jakmile s tím vyrazíme na delší cestu, tak řídí kdo, he? A koho bolej nohy od plynu, he? No, nakonec se to sešlo a auto jsme koupili.

Jenže manželce nějak nepřirostlo k srdci či co, zkrátka pořád hledala mouchy. Nejdřív předvedla scénku Houkající alarm a nešťastná žena, lající manželovi do telefonu, co že to na ni narafičil. Když jsem jí večer znovu vše vysvětlil, tedy jako že vylézt, počkat, zmáčknout, počkat... nenervovat se... nezmatkovat... a hlavně NEVOLAT, tak se zdálo, že to i pochopila. Za tři týdny předvedla tutéž scénu, okořeněnou i přesným určením místa, kam že si mají to auto strčit (neříkala kdo přesně). Když jsem jí znovu trpělivě říkal jak se věci mají, tak jsem se jí zeptal: "Ale dyk jsem ti to říkal už minule, ne?" A ona dobromyslně opáčila: "Asi jo, ale já tě asi v tu chvíli neposlouchala..."

Pak přišla s tím, že to auto je stoprocentně v nepořádku, protože nefunguje taková ta funkce "ofoukat opocená okna". Povídala: Dycky to hučelo, když jsem to zmáčkla, a teď to nehučí. Čímž jako dokládala vadnost výrobku a vůbec pofidérnost celého auta, a za dva dny mi to i názorně předvedla. Jeli jsme, ona zmáčkla "ofukování" a auto opravdu nic. Žádné hučení se neozvalo. "Vidíš?" povídala se zadostiučiněním. "Vidím," opáčil jsem já. "Vidím, žes zmáčkla vnitřní cirkulaci a ne ofukování. Ofukování je tady..." a zmáčknul jsem správné tlačítko. Ozval se ukrutný hukot, ve kterém zcela zaniklo mé: "...asis mě zas neposlouchala!"

Zkrátka tak.

Před časem jsme jeli v pátek navečer ke známým, že jim zkolaudujeme dům. V klidu a v pohodě jsme vyjeli na Borek, sjeli jsme k nim z kopečka, zastavili jsme a já povídám: "Teda to je děs, tady topěj PET lahvema, to je fakt úžasný bydlení!" Manželka vylezla a poháněla mě, zdálo se jí že jsem při vystupování liknavý. Já vypínal motor a jak jsme stáli u lampy, tak se mi zdálo, že se nám kouří od kapoty. Což jsme už jednou zažili, s Fordem, tak volám na manželku: "Hele, my jsme uvařili!" Prý nojo, nojo, že mám furt něco, že se mi to jen zdá a ať koukám jít. Když jsem to třikrát zopakoval, tak se manželka přeci jen otočila a zařvala: Vylez z auta, něco nám hoří pod motorem!

Během tří vteřin jsem byl venku. A opravdu! Pod motorem vesele plápolal ohýnek a z motoru se valil štiplavý dým. Manželka bušil a na známé, a když otevřeli, vrazila jim do ruky víno a zařvala: VODU! HOŘÍME!

Když příjezd, tak s plnou parádou a s ohňostrojem!

Volali jsme hasiče a mezitím jsme diagnostikovali zdroj hoření: Nějaký hnusný plasty pod motorem! Otevřeli jsme motor (to nedělejte, proboha!), naštěstí se nic nestalo, a lili jsme tam vodu a sypali lopaty sněhu, ale hnusný plast se rozhoříval znovu a znovu. Docela bezmoc. Nakonec kolemjdoucího pána, co nám nezištně pomohl, napadlo přimáčknout lopatu sněhu zespoda na hořící plast. A to zabralo.

Přijeli hasiči a osm jich koukalo do motoru a svítilo si baterkama. Odpojili baterii, dělali Hm a nojo a kladli různé otázky... Jako: "To auto hořelo už když jste jeli?"

Jo, už hořelo, když jsem do něj sedal!

Jeden hasič povídá: "Nojo, Pežoty, ty hořej..." Říkám: "Máte zkušenosti nějaké?" - "Né, nebojte, zas tak hrozný to není. Já mám taky Pežota..." - "A hořel vám?" - "Kdepak," smál se hasič. "Mně ne. Hořel kolegovi!" :)

A tak nám vesele ubíhal čas, dokonce i vtípky padaly ("Sarkozyho pomsta!"), hasiči usoudili, že to elektrikou nebude, že asi chytnul plastový podběh, takže zapojili baterku a povídali: "Zkuste nastartovat..."

Povídám: "Dyk jsme tam nalili asi padesát litrů vody...?"

Ale zkusil jsem to - a motor naskočil a běžel.

Vot technika! Francouzský vůz sice hoří, ale nalejete mu do motoru vodu, a on i přesto jede! I na plošinu od odtahovky najel vlastními silami.

Povídám manželce: "Já vím, že to auto nemáš ráda, ale zapalovat jsi ho nemusela!" Prej že jsem blbej!

A korunu tomu nasadil tchán, který povídal: "To je divný... v těhle moderních autech jsou plasty nehořlavý!" No řeknu vám - ještě že tak! :)

Nakonec likvidátor z pojišťovny, automechanici i soudní znalec nezávisle na sobě potvrdili příčinu: Buď nám někdo nacouval do předku (byl prasklý nárazník) nebo jsme na něco najeli (nevím o tom), každopádně ten plast, co je pod motorem, se tím tlakem vyboulil a přimáčknul na katalyzátor. A od toho to celé blaflo. Škoda za 70.000 (naštěstí máme auto pojištěné).

A na to jsem si vzpomněl, když jsem teď slyšel Sarkozyho vyprávět o těch francouzských vozech, co by se měly vyrábět ve francouzských továrnách.

Ale co - ve Francii patří zapalování aut ke koloritu, stejně jako stávky nebo bageta, takže věřím, že francouzský vůz, byť vyráběn v ČR, má v této oblasti jistě nadstandardní parametry.

---

Jo a jak jsem okolo toho auta pobíhal a hasil, tak jsem si natáhl lýtko a tejden jsem chodil jako Peyrac! Takový "týden francouzské kultury".

Hezké pondělí všem!