Věstník misantropizace

Ze slov "problogger" a "bloggerská řetězovka" mám prudké záchvaty dávení, ale tohle je taky dobrá příležitost k ohlédnutí za svými vlastními šlápotami... Tak co mých sedm linek?

The 7 Link Challenge (#7links) je výzva, která se objevila na Problogger.net. K #7linkscz vyzvala Eliška Hutníková české blogery. Ideou je publikovat post se 7 odkazy na 7 článků podle daného klíče. (Tyhle tři věty jsem doslova a do odkazu oprásknul od Větrovky, budiž mi odpuštěno...)

Můj první post

Jak se to vezme. Pokud první post na web vůbec, tak ten je k nedohledání. Pokud první post v nějakém pravidelném vlastním médiu, blogu, i když to ještě nebylo nazývané blogem, tak je to tenhle. A pokud jde o první blogpost psaný někam, kde bylo slovo BLOG, tak je to Microsoft, EU a Irák. Ano, býval jsem stručný.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát

Těžká volba pro grafomana, že? Bavilo mě psát všechny články, kdyby mě to nebavilo, tak bych je nepsal. A který nejvíc? No, všechny nejvíc, neasi? Kdykoli jsem měl chuť a náladu, tak jsem napsal článek a bavilo mě to, když mě to nebavilo, tak jsem ho nepsal. Ano, takový jsem bloggerský egoista, že se neřídím žádnými moudrými radami typu "7 tipů úspěšného probloggera" ("Pište dvakrát týdně, bla bla...") a nehledím na potřeby svých čtenářů, jen na ty své vlastní.

Jo, napsal jsem jich za těch osm let bajvočko přes tři tisíce, a všechny jsem psal proto, že mě to bavilo. Ale chápu, chcete odkaz... Tak tedy dobrá: Výrazně mi utkvěla v paměti ta neděle, kdy jsem psal článek o petici za odvolání Standy Grosse. Neříkám že mě to výrazně bavilo, jen si na to velmi jasně pamatuju.

Článek, který měl skvělou diskusi

No prosím...? :) Ale ne, vážně: Hezké diskuse byly u článků o češtině, a vzpomínám si na tu u Titulatury, plnou prapodivných českých slov označujících "divné lidi".

Cizí článek, který bych si přál napsat sám

Tohle je bod, kterému asi nedokážu vyhovět. Nikdy si u cizích článků neříkám "kéž bych to napsal já!" Věřte, nenapadlo mě říct si: Tyjo, tohle bylo tak dobrý, škoda že jsem to nenapsal já... Ono je to logické - kdybych to napsal já, nebylo by to tak dobrý. Takže si užívám, že to napsal někdo jiný a já to můžu číst. Ale ono jde o odkaz na článek, co se mi zdál fakt hodně dobrý. Tož to nevím, asi něco od Pixyho? Fakt nedokážu říct... (Ex post doplněno: takový Petr Koubský na to šel obráceně, ten vyjmenoval rovnou několik autorů, a až na výjimky se shodujeme - Kokolia, Blogunení, Kamojedov (a Petr sám), to jsou autoři, co píšou/psali tak, že jsem si říkal: Jojo, takhle bych to napsal, kdybych to uměl. Ale o to víc jsem rád, že to napsali oni...)

Můj nejužitečnější příspěvek

Hele, že vona je tahle řetězovka jen pro tyhlencty probloggery, co svůj blog berou jako nějakou pracovní... užitečnost? Ale dobře: Za nejužitečnější článek, co jsem napsal, považuju Trvale udržitelnou krávu.

Článek s titulkem, na který jsem pyšný

Pyšný na titulek? Jiné světy, evidentně jiné světy... Ale některé vlastní titulky se mi líbily, třeba Generál Failure jede skrz vesnici. Pýcha snad přímo ne, ale pěkné to bylo. (Nebo Nemálo hustej kvedloň). Občas se mi zadařilo napsat titulek neotřelý, ale jinak na titulky nehledím a flákám to tam jak mi to slina na klávesnici přinese (ne, nechcete vidět moji klávesnici).

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí

Jako že takové poselství lidstvu, jo? Něco, co se mi zdálo málo doceněné? A víte, že po těch osmi (a něco) letech jsem dospěl k názoru, že všechno bylo čteno přesně tolikrát, kolikrát to mělo být čteno, a že si to přečetli ti, co si to přečíst měli? Protože lidi, věřte mi: Psát něco pro někoho, kdo si to stejně nepřečte (a když přečte, tak nepochopí), nemá ani za mák smyslu. Takže článek, o němž si myslím, že by si jej mělo přečíst víc lidí je vlastně takové memento pro mne samotného - je to článek, který jsem měl napsat líp/jinak/jinam/vůbec. A abych dodržel ducha sedmi linků, tak třeba: Diskuse na (zpravodajských) webech.

---

Nejsem holt správný problogger, a vůbec pochybuju, jestli si zasloužím být počítán mezi bloggery, jestli spíš nejsem takový dinosaurus, co už dávno neví, vo čem to vopraudický blogování je. Zapochybujte i vy!