Sossusvlei
Část pátá: Zvířena - internet v poušti - duny - ještě víc zvířat - zase k moři
Ráno jsme cestou na snídani potkali u plotu (zevnitř) "springbok", což je česky antilopa skákavá. Taková barevnější srnka :), s hezkým pruhem na boku... Tahle byla ochočená, nebo aspoň se tak tvářila, takže jsme ji vyfotili, netušíce že podobných potkáme ještě spousty, a to už za pár hodin.
Po snídani (bufet s cereáliemi, salámem, máslem, džžemem, vajíčkama a slaninou, kdyby to někoho zajímalo...) nás čekalo něco přes sto kilometrů do městečka Sesriem. Tedy, ono to bylo spíš takové volné sdružení pěti budov s benzínovou pumpou poblíž křižovatky. U benzínky měli, světe div se, funkční internet, takže jsem poslal předchozí sepsané články, vyřídil pár pozdravů a jeli jsme se podívat na kaňon. Od kaňonu jsme se vrátili a po asfaltové cestě (na ruce úleva, ale pro řidiče najednou nuda - rád jsem přenechal své místo manželce, aby byla změna) mezi dunami jeli padesát kilometrů k Sossusvlei. Tam jsme zastavili a dál pokračovala jen manželka - já jsem při představě hodinového pochodu přes písečné duny (prý nejvyšší volně naváté duny na světě) při čtyřiceti stupních do místa, zvaného Deadvlei (pokud vám to připomíná Death Valley, jste na správné stopě) oželel zážitek a rozhodl se zůstat v klimatizovaném autě.
Manželka se vrátila celá rozjařená - divoce gestikulovala a koulela očima. Pak mi došlo, že má jen vyschlo v hrdle. Po pár doušcích popadla dech a řeč a velmi plasticky mi vylíčila své putování údolím smrti, zkroucené suché stromy, plahočení pískem, solnou krustu na dně údolí... Já mezitím jedním okem sledoval hodiny, protože brána parku zavírá při západu slunce, a druhým okem jsem pozoroval silnici, po níž se promenádovali springbokové a oryxové. Doma jsem si zjistil, že springbok je antilopa skákavá - což nám tady jedna i předvedla, když začala vysokými, trošku komickými skoky s nataženýma nohama skákat od silnice. Oryxům jsme říkali "oryxové", ale po čase nás, při pohledu na jejich krásné rovné rohy, napadlo, jestli to nebudou nějací přímorožci - a ejhle, byli to oni. Nedaleko od silnice se pásli pštrosi (ano, byl tam pštros i s pštrosicí a o kus dál byla i malá pštrosáčata).
K bráně jsme se přiřítili před západem slunce, skončila asfaltka a jeli jsme zas co to dá po prašné cestě na Solitaire - několik kilometrů před ním jsme měli zajištěný nocleh v Namib Desert Lodge. I tady, kousek pod obratníkem Kozoroha, se stmívá zpropadeně rychle, takže najednou byla tma jak v pytli a my jeli po nezpevněné silnici a vyhýbali se zvěři, přilákané našimi světly. Bylo to asi 80 kilometrů, ale stály za to!
Odbočím na chvíli k ubytování: Většinou jsme měli nocleh zajištěný v nějakých "lodžích", kde za přijatelný peníz dostanete večeři a snídani a spíte v takových chatkách či bungalovech. Lodge byly udělané většinou jako sada bungalovů v jakési oáze, k níž jste museli z hlavní silnice od brány jet ještě několik kilometrů...
Druhý den jsme pokračovali na Solitaire (obydlená křižovatka) a dalších 230 kilometrů po C14 opět na břeh Atlantiku, do Walvis Bay a Swakopmundu. Jeli jsme pustou a prašnou krajinou, bez zeleně, jen holé skály, žlutá tráva, fata morgana...
Komentáře
Kde mas nejake fotky? Druha
Kde mas nejake fotky? Druha nejocekavanejsi destinace hned po Islandu je totiz u nas doma Afrika :) Takze mozna budeme opet nasledovat rodinu Malych.
Fotky
Fotky brzo budou - včera jsme přijeli a na kartě je 1100 obrázků, takže to je potřeba trošku probrat, setřídit... :) Ale nabídnu jako náhradu dvě videa z parku Etosha: http://www.youtube.com/watch?v=TgXTacF5xrw a http://www.youtube.com/watch?v=Fw4Q4CZEuRQ
Aniž bych nějak naznačoval a připravoval čtenáře o překvapení, tak rovnou řeknu, že to byla příjemná dovolená - jak nám říkal jeden místní bílý farmář: "Namibie je Afrika pro začátečníky!" (a podle jeho vyprávění o dovolené v Botswaně, Zimbabwe a Zairu myslím, že na level 2 postoupit ani nechci - ale o tom až v dalších dílech)
perex jak od Verna
Ten perex v duchu knížek J. Verna je záměr, nebo náhoda? Každopádně mi to připomnělo Tajuplný ostrov ... :-)
Vidíš, Jules! :) Já to použil
Vidíš, Jules! :) Já to použil poprvé u cestopisu z Číny a nějak se mi to zalíbilo. Verna jsem nečetl už asi patnáct let, měl bych se do něj zas podívat - už si ani nepamatuju, že to tam takhle bylo. Mně to přišlo jako dobrá varianta, co dát do perexu. (A jinak - vzhledem k lokaci bych to viděl spíš na Patnáctiletého kapitána)
Duny
Do dun to chce vyrazit, ideálně s průvodcem, který tam najde věci, které tam podle nás bělochů ani nejsou. A jinak Namibie je opravdu taková jednoduchá Afrika, velice příjemná a přátelská, hned bych se tam vrátil.
Jojo, o dunách vím... Stačí
Jojo, o dunách vím... Stačí zašťourat nebo se koukat, a člověk se nestačí divit. A k té příjemnosti a přátelskosti: Všude ano, jen nahoře (Opuwo, Epupa) to ani příjemné ani přátelské moc nebylo a poslední den ve Windhoeku nám ukázali všechny možné protivnosti. jinak zbytek fakt perfektní, lidé příjemní a bezpečno.