Tak mě tak napadlo...

... a opravte mě, esi se mejlím...

Jak každý člen řádu Trvale Udržitelné Krávy ví, tak potom není proto a že je auto červené neznamená, že vše červené je auto. Já o víkendu četl nějaké duševní hnutí kteréhosi umělce. (Podle definice je člověk umělcem, když dělá umělecká díla. Umělecká díla jsou věci, o nichž ostatní umělci prohlásí, že jsou umělecké.) Umělec se duševně pohnul v tom smyslu, že jeho umělecké dílo není davem správně chápáno. Že jako lidi nadávají, že to je kravina, co má asi možná provokovat, ale nic víc, a že to tedy není umění.

Umělec na to odpovídal, že to tedy umění je, že umění provokovalo odjakživa, a že, přímo řečeno, každé dobré umění vždy provokovalo.

Je až překvapivé, že ten výše zmíněný příklad s červeným autem nesežere ani dítě z první třídy, ale myšlenku "Umění vždy provokuje, nelze tedy říct, že toto uměním není, protože to provokuje" sežere kdekdo. I když přijmu myšlenku, že (dobré) umění odjakživa často provokuje, tak samotný fakt, že něco provokuje, není z hlediska uměleckosti onoho podmínkou ani postačující, ani nutnou... Dokonce není podmínkou vůbec!

Nebo taková pravda.

S pravdou se to má zrovna tak (pokud tedy přijmeme na chvíli termín "pravda" jako exaktní). Pravda bývá nepříjemná... To je empiricky podložené tvrzení. Znamená to snad, že to, co je nepříjemné, je pravdivé? Znám několik lidí, kteří si na říkání nepříjemného postavili svůj společenský status, a nazývají to "říkáním pravdy". Pokud se odvážíte o tom, co říkají, zapochybovat, uzemní vás logickou smyčkou: "Nelíbí se ti to? Je ti to nepříjemné? To proto, že to je pravda, pravda je nepříjemná a nelíbí se..."

O výrazných osobnostech nemluvě. Výrazné osobnosti bývaly v opovržení, nepochopeny a ostrakizovány, a navíc byly vnímány nepříznivě. Dnes kdejaký opovrženíhodný hašašíra vydává svou obzvláštnost za výraz unikátnosti ducha a výjimečnosti mysli, i když je to jen prostý opruzovač.

A pokaždé, když někdo použije tenhle přetočený argument na něčí (většinou svou) podporu, tak zbystřím. Protože provokovat umí i škvár a šmíra, lež může být taky nepříjemná a i tupá hovada jsou protivná.

Komentáře

Malá poznámka

"I když přijmu myšlenku, že (dobré) umění vždy provokuje, tak samotný fakt, že něco provokuje, není z hlediska uměleckosti onoho podmínkou ani postačující, ani nutnou..."

Pokud přijmu myšlenku, že dobré umění vždy provokuje, tak to snad je podmínka nutná, ne?

Dobrá poznámka! Špatně jsem

Dobrá poznámka! Špatně jsem zvolil slovo, "vždy" tu nebylo ve významu "ve všech případech", ale "ve všech časech"... Opravím.

A co Mona Lisa

Mona Lisa byla taky ve své době provokativní? Respektive možná je to jen zmatení pojmu "provokuje".

Umění určitě "provokuje" ve smyslu probuzení fantazie z pozice "nového pohledu na věc". Rozhodně ale umění nemusí (ale může) jít provokací proti etice a morálce nebo ustáleným sterotypům (tedy tak, jak bych slovo provokace obvykle vnímal já).

Použiju vaši odpověď v příští

Použiju vaši odpověď v příští diskusi se zaslepeným obhájcem provokace coby nedílné součásti umění. :) (Ta věta zněla nějak jako "Každé umělecké dílo, které dodneška vnímáme jako umělecké, bylo v době svého vzniku pobuřující. Ta nepobuřující díla zůstala zapomenuta..." či podobně)

a hlavne, ako to suvisí s

a hlavne, ako to suvisí s témou článku? ten nerozoberal, či umenie provokuje, elbo neprovokuje, ale či sa dá niečo nazvať umením LEN PRETO, že to provokuje... pointe je vlastne v obrateni implikacie, z vety "ak ej niečo umenie, tak to musi provokovať" sa prekrutenou logikou vyvodzuje "ak niečo provokuje, musi to byt umenie". skutocnost, či všetko umenie vždy provokuje je irelevantna, aj keby kazde jedno umelecke dielo bolo provokativne, neznamenat , ze aj ine veci niesu provokativne....

Umění

Opravička: Teze, že aby něco bylo uměním, musí to za umění prohlásit nějaká skupina lidí, je prý beznadějně zastaralá. Dnes stačí, aby to za umění prohlásil jakýkoli jednotlivec (zpravidla, ale nikoli nezbytně, sám autor).

Re: Umění

Postmodernistický dovětek: Uměním je úplně všechno, bez ohledu na to, zda to za umění vůbec někdo prohlásí. Chá, a teď si to zkuste popřít nějakou obrácenou implikací!

Umění coby samozřejmost,

Umění coby samozřejmost, každý jedinec coby umělec... Boží! Celý vesmír jako umělecké dílo! Ale radši bych to nerozváděl - živě jsem si představil, co je v téhle analogii "černá díra", a vyděsilo mě to! :)

To není postmodernistické, to

To není postmodernistické, to je ptákovina. Postmoderna razí různost interpretací a definic, nikoli jejich naprostou absenci. Odhlédnu teď od umění a rozšířím to na estetický objekt (ten nemusí být uměleckým dílem, může být i dílem přírody) - pak je zde vždy pozadí tohoto objektu, horizont, v němž se vyjevuje, a tento horizont v okamžiku recepce estetického objektu není estetickým objektem. Když to budeme rozšiřovat, dostaneme se k horizontu nejzazšímu, ke světu jako takovému v jeho úplnosti, který nemůže být estetickým objektem, protože jej nelze pojmout (není žádný další horizont). Na opačném pólu je vnímající subjekt - ani ten nemůže být estetickým objektem. Tudíž nejenže nemůže být "vše" uměním, ale "vše" nemůže být ani estetickým objektem.
Je ovšem pravda, že zvolením správného horizontu-kontextu lze docílit toho, že za estetický objekt lze prohlásit v podstatě cokoli. Ale opět neplést estetický objekt a umělecké dílo. Umělecké dílo už z definice musí být umělé, vytvořené člověkem, byť by to znamenalo přenesení přírodního objektu do nepřirozeného kontextu. Lidský zásah je v každém případě nezbytnou podmínkou vzniku uměleckého díla. KATZ!

Proč bychom nemohli tedy

Proč bychom nemohli tedy říct, že vše, co člověk vytvořil, je umění? Oním horizontem budiž "cokoli co člověk nevytvořil", a máme to z krku. :)

To samo o sobě jako horizont

To samo o sobě jako horizont nestačí. Horizont tomu musí dát specifický význam. Například když vezmete obyčejnou věc a dáte ji do galerie a nějak nazvete. To je ten čin, který dělá z obyčejné věci to, co lze pojímat jako umění.
Ale to nic nemění na tom, že se nám to nemusí líbit. Jak jsem již napsal, mnohé ze současného (post)moderního umění končí tím, že někdo zrealizuje třeba i dobrý nápad, ale chybí tomu hloubka a kumšt, myslím, že se na tom shodneme ;)

Umění je záležitost kontextu

Logika článku je pochopitelně bezchybná. Kdyby platila přímá úměra mezi provokativností a uměleckostí, pak by největším českým výtvarníkem současnosti byl @Teo (čímž nikterak nesnižuji uměleckou hodnotu jeho díla)...

Jinak k tomu umění: Je to záležitost kontextu. Zjednodušeně řečeno to, co je v galerii. Což má svou logiku. Například výzdoba Altamiry nebyla zřejmě uměním, jakkoli je úchvatná, nýbrž zobrazením významuplných vizí. Nesloužila potěše oka, nešlo o estetický objekt, ale sloužila k naplnění spirituálních potřeb (viz moje recenze knihy Mysl v jeskyni - http://jdem.cz/bmw24 ). Ovšem nyní to jako umění vnímáme, protože to na nás tak působí, zasadili jsme ty malby do nového kontextu.
Osobně jsem co se umění týče satansky konzervativní - může být nové, objevné, provokativní, ale mělo by působit nadčasovým dojmem a rozechvívat nejen postmoderní intelektuální struny lidské mysli, ale i emoce. Mělo by dojmout, uchvátit... U leckterého moderního umění to jediné, co ve mně vyvolá je pocit: "Jo, dobrý, vtipný nápad." a víc nic...

Kristovanoho, to jsem se zase rozkecal...

Doplnění

Trochu mi ve Vašem příspěvku chybí zasazení do kontextu hospodářské krize a ukončení předsednictví ČR Evropské uniii. Jinak z hlediska pohledu od horizontu moderního umění na estetičnost doby zvýšené potřeby spirituality postmoderní lidské mysli, dost dobrý!

No... o mně to bejt nemůže,

protože se za umělce nepovažuju a žádný umění zásadně neprodukuju. Někteří mě sice nazývají "provokujícím lidovým tvořitelem", ale já se tím zmást nenechám. Ve skutečnosti jsem jenom opovrženíhodný hašašíra, opruzovač a tupé hovado. Zhruba tak mi to vytrvale sdělují ti, kteří mi nikdy nepředvedli nic z toho, v čem jsou lepší. Kdysi jsem ty reakce sbíral, ale pak mi došlo, že jsou jak přes kopírák. ;)

Tak jako - že jsi

Tak jako - že jsi opovrženíhodný hašašíra, o tom není sporu, ostatně opovrženíhodnými hašašíry jsme všichni, ale přeci jen mi šlo vo něco jinýho, a to primárně vo ty, co vidí provokaci a mají z toho uměleckou křeč. :)

Ale sekundárně...

... kdybych sám sebe považoval za výraznou a tupouny nepochopenou osobnost, vynikající unikátností ducha a výjimečností mysli, mohl bych si vztáhnout poslední dva odstavce regulérně na sebe. Že jo? No a ke křeči propadajícím konzumentům umění a čehokoli, co nelze exaktně uchopit a vydefinovat, mám jednoduchou poznámku... je to jejich boj... ;)

Nebuď až ZAS TAK paranoidní,

Nebuď až ZAS TAK paranoidní, znám podstatně výraznější případy. :) Ale pokud ti to uleví v tvém hašašírnictví, tak si to můžeš na sebe vztáhnout - ostatně jako my všichni, výrazní a neoblíbení nepříjemníci! (Mimochodem, už se ti stalo, že ti někdo při osobním setkání řekl: "Jak to, že nejsi nepříjemnej?")

No jistěéé!

To se mi stává standardně. Kdekdo očekává, že jsem i v civilu do huby si nevidící, agresivní hulvát a já ne, kua! Jsem uhlazenej gentlas, v kolektivu oblíbenej a vyhledávanej společník. ;) Ale jak mě někdo opravdu nasere, dokážu bejt svině. Největší co znám. :o)

Prostě takový normální

Prostě takový normální národní umělec :D

No tak vidíš,

jak zparchantěle umíš provokovat :p

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.