Věstník misantropizace

Jsou diskuse odborníků z řad webových vývojářů signifikantní pro stav celého českého webu? Taky máte dojem, že se řeší sice vysoce odborné, ale přesto stále podružné, záležitosti?

Před rokem jsem pracoval jako webový vývojář, ale cítil jsem, že mi ta práce nedává to nejdůležitější, totiž uspokojení. Odešel jsem, a až s odstupem jsem zjistil, proč tomu tak bylo. A najednou jsem viděl i souvislosti, co mi coby vývojáři unikaly.

Četl jsem v té době, a dodnes čtu, diskuse českých špičkových odborníků z oboru, v němž jsem se pohyboval, a najednou jsem si uvědomoval, že to, co se řeší, jde mimo mne. Hledal jsem chybu v sobě a připadal si skoro provinile - jak je možné, že mě odborně vysoce hodnotná diskuse nechává chladným? Jak je možné, že mě nebere disputace HTML vs XHTML? Jak je možné, že je mi totál egál nějaký spor o to, jestli něco řešit reflexí, dědičností, setterem... Jak je možné, že mi čistý programátorský experiment připadá jako diskuse o počtu andělů na špičce jehly? Jak je možné, že je mi jedno, jestli singleton ano nebo ne?

Jsem vůbec ještě programátor? Jako vážně - může se programátorem nazývat člověk, který nepoužívá Linux, kterého najednou nezajímají akademické diskuse o objektovém programování, který nikdy neviděl Star Trek, ze Star Wars viděl jen jeden díl, navíc nesnáší Pratchetta a Tolkiena považuje za výborné čtení, které však patří do určité životní fáze?

Dlouho jsem přemýšlel, kde je ve mně chyba. Nerozumím tomu? Ztrácím krok? Nebo kde je ten problém? Až včera jsem si najednou uvědomil, o co jde.

Ony se totiž potkaly dva protichůdné trendy.

Na jedné straně mě přestává oslovovat řešení nízkoúrovňových záležitostí - optimalizace zápisu do databáze, správné řešení MVC a tyhlety věci, viz výše. Přestávám být vývojářem, technikem... Obrazně řečeno: už mě nezajímá, jak je framework udělán, ale v jakém frameworku nejrychleji udělám to, co udělat chci.

Na druhé straně mám pocit, že se právě těmito věcmi zabývají české odborné diskuse víc a víc.

Taky tím, jestli je lepší použít Mercurial, Git nebo SVN.

Nebo tím, jestli SCRUM nebo Getting Real.

Zkrátka mám pocit, že se čím dál víc lidí čím dál intenzivněji věnuje technickým otázkám: Jak správně programovat? Jakou metodiku zvolit? Jestli je lepší to či ono. Vývojáři věnují čas diskusím nad tabulkami, grafy, statistikami. Debatováním o algoritmech vyhledávačů. Kontrolám validity. Metodikám. Vzorům. Šablonám. Přístupům. Postupům. Věnují se tomu JAK psát a PROČ psát zrovna tak a proč ne jinak... a neřeší ten stupeň či stupeň a půl nad tím: Co vlastně píšeme, k čemu to má být, komu to bude sloužit. A já nemůžu nějak najít nikoho, kdo by diskutoval právě na té další úrovni.

Zkrátka - na blozích co čtu, na twitterech co sleduju, všude se řeší technické a praktické věci. Co dělat a jak to dělat správně a jaké správně je nejsprávnější. Tedy vývojářsky-technické čtení, od kterého mám už odstup a nedokážu se do něj vývojářsky zažrat. Chybí mi tu české čtení plné idejí, vizí, nápadů, něco, co by se nezabývalo konkrétními detaily implementace, ale diskutovalo by třeba o tom, jak prakticky využít augmented reality. Které by dokázalo inspirovat tvůrce - tedy lidi, co nové věci vymýšlejí. Ideje totiž nevzejdou od techniků - od nich vzejdou jen horší či lepší (či geniální) způsoby, jak nápad zhmotnit do fungujícího projektu.

Situace je obdobná situaci české politiky: Místo idejí a vizí, z nichž vyplynou konkrétní kroky, se řeší převážně technické detaily vládnutí. Rád používám přirovnání: Je to jako by se posádka auta dohadovala o tom, jestli zařadit dvojku nebo trojku, kam točit volantem a jestli blikat nebo rozsvítit dálková světla, aniž by kdokoli tušil, kam se vlastně jede, kudy a proč.

V českém webu vnímám podobnou situaci: Jako by tu lidé řešili převážně validitu, pagerank a čistý objektový návrh, a trochu zapomínali na to, že technika je sice důležitá, ale je to jen nástroj k dosažení nějakého cíle. Jinak je to čistě technika pro techniku.

V této souvislosti odbočím: John Vanhara, autor zajímavého blogu o podnikání v USA, kdysi podotknul, že spousta US webových služeb má, kulantně řečeno, dosti spartánský vzhled, a že mu připadá, že v ČR by si o takový web nikdo ani kolo neopřel. Jako by na českém webu záleželo na validitě a hezké grafice víc než na nápadu a službě. Což je, podle něj, podivné - přeci když má člověk nápad, tak by měl prostředky nejprve věnovat na to, aby nápad fungoval, aby na sebe vydělal, a pak teprve řešit, jestli je krásný. (Pozor! Nebavíme se o použitelnosti! Ostatně snad nejpoužitelnější je stejně čistý text v  HTML s odkazy, černě na bílém pozadí, s dobře navrženou logikou práce...)

Ale upřímně řečeno - i stádium techniky pro techniku je do jisté míry pokrok. Stačí se podívat po českých firmách, které se tvorbou webů zabývají. Zatímco špička je srovnatelná se světovou špičkou, tak průměr je docela zoufalý, a leckteré firmy žijí dodnes mentálně v roce 2003 - metodiky programování jsou jim cizí, rozdělení tvorby na programování / kódování / design je nepochopitelné ("Kdo by to měl kódovat, když ne programátor?"), framework je cizí a neznámé slovo, návrhový vzor "zbytečnost", vývoj pro víc prohlížečů "mnohonásobně dražší"... Plně souhlasím s tím, že je třeba osvětové činnosti právě v takových firmách, a zcela chápu, že tady mohou diskuse o technických detailech a o metodice práce prokázat obrovskou službu.

Ale chybí mi ten další krok...

Teď totiž diskutují lidé o tom, jestli Times nebo Helvetica, jaký proklad, jakou gramáž papíru, jestli iniciály mohou či nemají být, a když ano, tak jak velké... A jestli je lepší rondel nebo sonet a jaký je ideální rozsah povídky. To jsou důležité věci, které se na celkovém dojmu z knihy podílejí nemalou měrou, ale samy o sobě nestačí.

Chybí mi tu diskuse lidí, kteří umí vyprávět příběhy, otvírat témata a tvořit náměty.