Věstník misantropizace

Už bylo načase všechny ty naivní a romantické představy zahodit, pohřbít a místo zcela mimoňského pitomého fňukání, že "takhle jsme si demokracii nepředstavovali", začít něco dělat.

To, co se u nás děje, není politická krize. Respektive je, ale nevyléčíme ji změnou politiků, natož předčasnými volbami.

Nedělejte nic neobvyklého. Mějte vždy pro vše logické vysvětlení. Nenahýbejte se z oken. Buďte slušný vobčani a neblikejte LEDkami...

Trochu rozvedu úvahu, co jsem publikoval jinde a do všeobecného hořekování nad zkažeností a rozkladem společnosti přispěju hřivnou optimismu, založeného na lékařské myšlence, že to, co vypadá leckdy jako nejhorší příznak, bývá často znakem obratu k lepšímu.

Odpověď Václava Klause pořadatelům Světového pochodu za mír a nenásilí (v ČR Tamáš, Májíček, Greenpeace a spol.) na požadavek, aby se připojil k podpoře jejich Charty za svět bez násilí.

O Lisabonské smlouvě nejlépe vypovídají argumenty jejích obhájců. Měl bych k nim takové podotknutí... (Rozšířený repost z Facebooku)

Jiří Hlavenka ve svém článku Právo v Plzni neboli ta naše suverenita česká dává do souvislosti skandál na plzeňské právnické fakultě a přijetí Lisabonské smlouvy. Má pravdu v tom, že tyto věci spolu souvisí, ale nesouhlasím s jeho závěry.

Zas mám dojem, že jsem se ocitl ve školce pro blbé děti... Hej, Románku, nešťourej se v nose!

Máte právo mít svůj názor. Máte právo ho říct. A máte právo nebýt stíháni za to, že ho řeknete.

"Proč o našem komunitním projektu novináři nepíší?! Jsou to totiž prodejní lumpové, svoloč - a navíc nepřejícná!" aneb Co takhle se trošku snažit?